Základní kurz focusing znovu

Po skončení základního kurzu focusing v dubnu se ozvali další zájemci o tento seminář. Rozhodli jsme se jej uspořádat v mimořádném termínu- pravděpodobně o prázdninách. V tuhle chvíli jsou přihlášení 4 zájemci a tak termín bude stanoven po dohodě s nimi a bude inzerován na stránkách zde i na www.focusing.cz.

Rodinné konstelace 6.4.2019

Konstelace proběhnou v uvedeném termínu a místě, ale tentokrát nebudou v hlavní budově školy, ale v budově družiny ve dvoře školy v 1. patře v knihovně.
Ve škole je velká akce školy, bude tak obtížné v okolí zaparkovat a nebude k dispozici obvyklý servis.

Focusing a konstelace

Focusing je řád. Řád v tom, že respektujeme proud, který nás vede. Řád v tom, že respektujeme strukturu a v rámci provázení také dohodnutou „řeč“, že nechceme více, než je právě možné. Řád je také v tom, že jsme právě teď u toho, co je právě teď nejdůležitější, že podřídíme své chtění tomu VÍCE. Řád je také v tom, že s pokorou přijímáme, co přichází, aniž bychom to soudili – s vědomím, že to všechno má větší význam, kterému můžeme porozumět až později. Při focusování je řád také v tom, že respektujeme své limity – ve smyslu „Můžu s TÍM být“ a provázejícího máme jako partnera s přesně definovaným vztahem. Řád je v tom, že po něm nechceme, aby za nás něco udělal, nebo nám poskytl, co nám dosud chybělo. Řád je v tom, že provázející respektuje svou roli, přesně drží její hranice, nechce prožívajícího zachránit v žádné situaci, řád je v tom, že provázející respektuje prožívání prožívajícího s důvěrou, že právě tohle je to správné. Řád je také, že jsme si vědomi prostoru, který je nám otevřený focusingem a že se v něm pohybujeme s důvěrou, že všechno má svůj čas, všechno je správně, jakkoli se vnější obraz života může jevit jako naléhavě potřebný řešit. Řád je v tom, že když se odchýlíme, máme možnost to pocítit jako důsledek. (například: jestliže nerespektujeme zprávu: můžu s tím být- respektive “nemůžu s tím být“.) Řád je také v tom, že když se odchýlíme od základních principů focusing, máme vždy možnost se k podstatě zpráv vrátit, protože tak je to dáno a můžeme se na TO spolehnout. To je to, co nazýváme moudrost těla.

První propojení focusing a rodinných konstelací jsem zažil na svých prvních konstelacích. V roli jsem měl neurčitý, do té doby nikdy neprožitý, pocit třesu v lýtkách. Protože jsem byl už z focusing zvyklý tělesné pocity vnímat a reflektovat, tak jsem si tohoto nepříliš silného pocitu všimnul. V procesu konstelace se ukázalo, že ten nezvyklý třes je odrazem velké lítosti z toho, že mé postižené sestře nebylo dáno místo. Byla a umřela v ústavu. K neurčitému pocitu se následně přidal příběh.

Říkám, že focusing jsou pohyby duše uvnitř člověka. Pohyby duše je zvláštní, vrcholná modifikace rodinných konstelací. Na rozdíl od konstelací, které pracují na oddělení toho, co nesu za předky, pohyby duše nás „jen“ spojují se vším, co k nám patří, bez souzení.

Ve focusing je první základní otázkou : „můžeš s tím být?“ To znamená, že se prostřednictvím focusing –tj. pobývání s tělesnými pocity (…a s příběhy, které tyto pocity nesou) snažíme pobývat vlídně se vším, co k nám patří. Se vším.

Focusing nerozlišuje základní, sekundární ani ostatní druhy pocitů. Pracuje pouze s pocity, které přijdou, které jsou právě teď aktuální. Tělesné pocity nesou vše, ať se to týká historických souvislostí původní nebo historické rodiny, nebo naší vlastní odpovědnosti. Proto považuji focusing za velmi jemnou a respektující metodu spojování se s tím, co k nám patří a v jistém smyslu to proto považuji za pohyby duše uvnitř jedince. V procesu focusing přichází TO, co je na řadě a hluboký respekt TOMU VšEMU, je koncentrován právě v otázkách „můžu s tím být?… vlídně?“

V konstelacích se mnoho situací projeví silným tělesným prožíváním. Někdy se k tělesnému pocitu objeví nesený příběh- jakoby se vynoří jako vzpomínka, někdy je to naopak, že se k příběhu v průběhu konstelace vynoří nový intenzivní pocit (někdy na tělesné úrovni nereflektovaný, jindy ano – dokonce někdy jako dramatický okamžik).

Kde se takové pocity berou? Stejně jako ve focusing- vynoří se „samy“. Tento posun společný RK i focusing otvírá možnost nastolení rovnováhy v systému. Ať už se jedná o systém rodiny nebo o vnitřní systém jedince.

Stejně ve focusing jako v RK je pro proces důležité udržet strukturu, ale nechat současně proces plynout, neposuzovat, nehodnotit. V konstelacích se o to stará lektor, ve focusing je to struktura provázení.

O to, co je právě teď na řadě, aby se ukázalo, se jak ve foc., tak v Rk stará vnitřní vědomí= tělesná moudrost focusujícího/ protagonisty. Kam se posune konstelace nebo focusing, je závislé na aktuálních vnitřních možnostech člověka.

Nejsilněji se propojení RK a focusing projevuje v oblasti SOUNÁLEŽITOSTI, tj. tématu „co ke mně patří, to ke mně patří navždy“, a v opačném modu tohoto vyjádření: „odmítaného chleba, největší krajíc“.

Jestliže na základě osobního svědomí vylučuji něco/někoho, kdo ke mně patří, způsobuji tím nerovnováhu v systému, ať se jedná o systém rodiny nebo o osobnostní systém jedince. Příklad:

Když se chlapec předškolního věku počůrává jako reakci na dění mezi rodiči, chová se přiměřeně vzhledem k jeho systémové solidaritě s rodiči. Proto chtít po něm, aby se počůrávat přestal, je vlastně nerespektování reality, vylučování toho, co k němu/ k nim patří, a pak se to musí opakovat nebo se MUSÍ objevit něco většího. Řešení je přijetí, že za téhle situace je tento projev dítěte ok, a „pobýt s tím vlídně“, umožní rodičům i dítěti změnu.

Ve focusing i v konstelacích, pokud má člověk motivaci, je velký potenciál energie dát vztahy okolo sebe i k sobě samotnému do harmonie. Obojí – Rk i focusing vedou k vnitřní svobodě. Když se k cítěnému smyslu přidá vyjádření a dojde k AHA- efektu, který ve focusing i RK je nejvíce nesen a pravdivost jeho je ověřena tělesnou změnou. Obvykle jako úleva nebo jako impulz udělat dosud nevídané.

Oba procesy jsou propojené přinejmenším ještě jedním prvkem.

Zkušenost oddat se tomu, co přichází, umožňuje v konstelacích „vidět“ hodně daleko v rolích. Také zkušenost z focusing- nehodnotit, neposuzovat otvírá prostor v RK prezentovat s co možná největší přesností své pocity a přesné vyjádření jich samotných nebo s nimi spojených informací, stejně jako když se ve focusing hledá vyjádření (…je to jako když…, nebo co je ZA).

Moje zkušenost ze současných focusingů je taková, že se mi v určité fázi procesu focusing – zpravidla, když čekám na vyjádření změny- začnou objevovat konstelační souvislosti i rodinná tajemství, nebo osobní odpovědnost, na kterou jsem dosud nenahlédl. A samozřejmě také základní konstelační téma- vztah k otci a matce. Přichází to, co je jádrem procesu focusing, tj.aha- efekt spojený s docela konkrétním postojem, zjevenou událostí atd.

Tohle spojení je možné až po určité době focusování. Považuji to za další úroveň focusing. Je zřejmé, že je k tomu také potřebné znát dobře konstelační principy. Stejně jako je pro přesné vyjádření v konstelacích dobré mít tuhle zkušenost zažitou z focusing.

Při stavění konstelací vlastně lektor „hledá“ pro protagonistu řád- vlídný prostor pro to, aby se mohla uskutečnit změna. Je to jako hledání vlídnosti při setkání s obtížným místem, tělesným pocitem, při focusing. V Rk k tomu lektor používá techniku přerámování. Pokud se lektorovi podaří nalézt „správné vyjádření“ pro klientovu obtíž, tak změnu klient pocítí na tělesné úrovni jako změnu svého původního prožívání daného problému.

Pokud by protagonisté byli schopni při RK vyjádřit svoji motivaci definováním aktuálního tělesného prožívání v kontextu své motivace pro konstelace, mohlo by se pracovat možná jen s tělesnou motivací, vycházet z toho TÉMATU, podobně jako ve focusing.

Rozdíl je ale v tom, že při focusing se nepracuje s vrstvou předků, ale pouze s pocity—ne s fakty. Tělo jistě nese celou historii vědomou i nevědomou, ale systémové souvislosti nejsou dostupné metodou focusing (i když se někdy identifikovatelné nebo neidentifikovatelné podobě vynoří ( viz výše).

Co je stejné, je cítěný smysl a tělesný posun při změně – při přijetí toho, co ke mně patří i když to patří do jiné úrovně předků: „Beru to všechno jako součást svého osudu. Souhlasím, ano, děkuji.“

Tady je společný také spirituální rozměr obou metod. Pokora k tomu, co se mi objevilo a také vděčnost za dar mít tu možnost právě tohle zažít.

Stejně jako ve focusing tak i v konstelacích není výjimečné, že skutečný význam nesený pocitem se ve focusing objeví až po čase jako AHA efekt a celý význam proběhlé konstelace může protagonistovi dojít až po několika letech při „náhodném“ propojení. Obojí také v tomto smyslu mají, že pokud „neposuzuji, neopravuji…“, význam, nebo zpráva se zjeví jako dar. V tom je z pohledu biospirituálního focusing právě spirituální rozměr. Rozměr „bio“ je obsažen v práci s tělem a tělesnými pocity.

Společné mají také to, že jako provázející ve focusing i jako zástupce v RK nebo lektor se nesmíme svými „dobrými záměry“ stavět do cesty protagonistovi. V Rk je prostě nutné například říct, že tohle není můj otec a ve focusing „jen“ provázet a nenechat se strhnout k zachraňování například tím, že nedodržíme čas určený pro focusování, nebo budeme litovat prožívajícího, nebo mu radit při rekapitulaci, na co ještě zapomněl, když si sám nemůže vzpomenout.

Obojí je ve skutečností vlastní pýcha, vycházející z našeho přesvědčení, že protagonista není s to unést, co k němu patří a že JÁ vím, co je pro něj dobré. Pokud máme mluvit o vnímavé přítomnosti ve focusing, pak takový postoj je pravý opak. Nejen že nejsme k dispozici pro protagonistu, ale už vůbec se nedá mluvit o vnímání protagonisty, protože v takto pojatém provázení myslíme na sebe a na svá zranění. Pak se jedná o zneužití focusingu, Rk a protagonisty.

To, co nám umožňuje se takto nezaplétat, je struktura focusing a v RK pak odvaha přijmout život takový, jaký je bez souzení.

Absolutní přednostní focusing před Rk je, že focusing nás vede po cestě, kudy právě teď máme jít. Při focusing jsme neseni větší silou, bez mocenských ambic nebo vzdoru a požadavků naší osobnosti. Focusing nás vede k „cíli“ bez naší vůle, jsme „zbaveni“povinnosti rozhodovat, kudy se vydat. V Rk si témata volíme sami, vybíráme je často/někdy na základě požadavku osobního svědomí. Pak jsme lapeni v systémové loajalitě a tak nespokojeni.

I když ve focusing zprvu nejsme s to rozlišit převzaté a vlastní pocity, to je z jistého pohledu nevýhoda, protože se zabýváme tak zapletením z minulosti, z většího pohledu ale i tak jsme v proudu života takového, jaký je, a dřív nebo později se rovnováha nastolí. Kdo zná pravidla RK a má odfocusováno, je pak také schopný uvidět, jestli jsou prožívané pocity převzaté nebo ne.

„Jestli jsme TO už jednou přežili, tak teď taky“, i když to naše mysl dávno vytlačila nebo jsme to vůbec nevěděli ve své hlavě. Ale naše tělo ví všechno, má s námi bezmeznou trpělivost, skrze něj se můžeme mnoho věcí dozvědět, dostáváme příležitost v těle cítit bolavá místa, když se nás něco dotkne.

„Jen s tím buď, neposuzuj, neopravuj, jen s tím buď a všimni si změny- i na tělesné úrovni“, ať se jedná o focusing nebo informaci z RK.

Příběh:

Jednou jsem s dcerou mluvil o vzpomínce, jak se s ní její maminka vybourala na kole. Sjížděli jsme s kopce s dětmi, já se synem v sedačce na zádech a manželka s 3letou dcerou na sedačce mezi řidítky. Přejížděli jsme koleje a manželce podklouzlo kolo a praštily sebou o koleje.

Když jsem zastavil, uviděl jsem, jak mojí holčičce visí bezvládně ručička z bundy a že ji má nejméně zlomenou. Nakonec jí ale nic nebylo, nikomu se nic nestalo. Dceři byly 3 roky a mně tehdy 28 roků.

Když mi bylo 56 roků, při jednou focusingu se objevila tato vzpomínka a spojila se s mou dlouhodobou obtíží s pravou rukou. Ukázalo se, že tohle trauma jsem já nesl ve svém těle. Byla tam obsažená také bezmoc z „nepřítomnosti“ mé manželky, což mělo za následek, že nesprávně najela na koleje a spadly.

Tohle všechno jsem si ale celá desetiletí vůbec neuvědomoval. Tělo to ale vědělo a nakonec mi zpráva přišla. Prostřednictvím focusing.

Pertoltice , 30.10.12; 24.11.2018 Igor Pavelčák

Respekt k učitelům a škole

RByl jsem oslovený školou, abych připravil program besedy pro rodiče a učitele. Program jsem připravil a před termínem mi paní ředitelka poslala email, abych jí poslal anotaci semináře. To ale nebylo původně dohodnuté, nebyl sjednám takový druh práce ani odměna za to. V té době jsem už 30 let ve školství nepracoval, a tak mě zarazil ten „samozřejmý“ tón požadavku paní ředitelky. Vzpomněl jsem si, že i já jako učitel jsem na takové příkazy reagoval možná s nechutí, ale vykonal jsem, co bylo přikázáno (například jsem chodil zatápět a topit v kamnech v dílně, protože paní ředitelka se bála říct školnici). Učitel učí a zatápět má topič. Topič nepotřebuje vysokou školu, učitel je vysokoškolák a každý má dělat, na co je vyškolený- vzdělaný.

Učitelé nikdy nebudou uznávanou skupinou, dokud nebude uznána jejich práce a jestli oni sami nebudou o takové uznání usilovat. Nemyslím tím jen výši mzdy. Od učitelů je vyžadována automaticky práce, která s učením nemá nic společného. Potíž je na jedné straně v tom, že je to od učitelů vyžadováno (tj. socialistické myšlení) = pracuj zadarmo pro blahu národa…mě ředitele… ministerstva…“ , a na druhé straně, že to učitelé bez rozmyslu realizují. Vybírání peněz, organizování výletů, nástěnky, vánoce atd. nemusí a nemá dělat vysokoškolsky vzdělaný člověk. To je plýtvání. Když se to děje, pak není divu, že si učitelů nikdo neváží. Řemeslníkovi by se nikdo neodvážil říct, že mu nezaplatí cestu k opravě pračky požadovanou sumu. Ten si naúčtuje každý šroubek a všichni to přijímají jako normu. Zatímco fakt, že učitel dělá kromě učení tisíc jiných věci, všichni berou jako samozřejmost.

Problém je tedy v systému a v tom, že sami učitelé ten systém svou ochotou nechat se zneužívat podporují. Také proto jsou ve školství převážně ženy.

Pertoltice , 28.12. 2018 Igor Pavelčák

Platba v roce 2019

Protože bylo zavedení EET odloženo (?), je zatím možné platit za dohodnuté programy přímo na místě. Bude vydáván příjmový doklad, a to do doby, než bude povinnost EET zavést. Po té bude nutné platit výhradně převodem na účet.

Kontakt

Mgr. Igor Pavelčák
pavelcak-igor

Pertoltice 202, 463073

+420 728 022 618

ipcak@volny.cz

č.ú.: 2800744728/2010

napsat zprávu >

 

Chcete-li poslat zprávu:

Vaše jméno (vyžadováno)

Váš email (vyžadováno)

Předmět

Vaše zpráva

Moje nabídka školám

Semináře pro učitele jsou zážitkové a jsou v nich prezentována základní východiska předkládaných konceptů.

Cílem je nabídnout učitelů skrze vlastní prožitek potvrzení nebo změnu postojů v daném tématu a také inspiraci pro vlastní praxi.

Část seminářů vychází z technik specifické primární prevence sociálně patologických jevů (drogy, agrese, šikana), další část se zaměřuje na prevenci vyhoření a poslední skupina seminářů je orientována na systémové souvislosti školních obtíží (osobnost učitele, hierarchie ve škole a třídě, vztahy v týmu, dynamika třídního kolektivu atd.).

Máte-li zájem o kterýkoli z programů či jen o více informací, kontaktujte mě.

Co dělat, když se na škole objeví drogový problém – 2

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry:
Seminář je pokračováním semináře „Co dělat, když se na škole objeví drogový problém 1“. Hlavním vzdělávacím záměrem je upevnit znalosti a dovednosti z prvního semináře, naučit se v týmu řešit vlastní drogové kasuistiky a v pracovní dílně vytvořit doporučení pro doplnění školního řádu o drogovou problematiku. Důraz bude rovněž kladen na prevenci vyhoření. Hlavními metodami práce bude přehrávání rolí, práce ve skupinách a prožitkové techniky. Číst více >

Jak pracovat se symptomy?

Rozhovor pro magazín Maitrea

 

Jak to vlastně funguje v praxi? Co je podle vás symptom?

Pracuju mimo jiné metodou „focusingu“. Je to práce s tělesnými pocity. Základní myšlenkou je, že nic není špatně. I když některé své pocity prožíváme jako negativní, tak mají svůj význam. Stejně tak symptomy. Sdělují něco z hlubších systémových podstat.

Symptom má dvě funkce: zakrývá skutečnou podstatu a současně upozorňuje na nerovnováhu v systému. Když například člověk onemocní ekzémem, obvykle se všichni soustředí na to, aby to nebylo. Tím ale rodina přichází o potenciál, který je tím symptomem nesený. Když má někdo ekzém, to se dá ještě vydržet. Ale když se potlačí, pak to jde na průdušky, astma… Takže jedno z takových hesel je: „Lepší něco malého, nežli něco velkého.“

Práce se symptomy v mém pojetí je v podstatě dělání konstelací na téma symptom. Při té práci se nám ukázaly určité zákonitosti. Například jeden z takových objevů je, že existuje něco, co jsem nazval Skutečné trauma jedince. Pracuji s ním ale jinak než třeba Bhagat. Symptom je vlastně klika, kterou se vstupuje do prostoru „ZA“. To nám pak umožní vidět, co je v rodinném systému v nerovnováze a s čím/kým je symptom spojený nebo případně komu ve skutečnosti patří.  Důležité je také místo, kde se symptom prezentuje.

Synovi ekzém zmizel, ale bylo to spíš proto, že jsem začala řešit sebe, tak jsem to dokázala zklidnit.

Právě! Děti jsou nositelé symptomů. Jsou vlastně vyvolené osoby, aby ukázaly skrze symptom na nerovnováhu v systému. Takže když přijde matka s tím, že dítě má ekzém, je samozřejmě mnohem výhodnější pracovat s matkou. Dítě za to nemůže, že má ekzém. Když se všichni starají o ekzém, aby nebyl, tak symptom zalévají.  Když se symptom zalévá, tak roste. Nejvíc je to vidět u rakoviny.  Když na ni někdo v rodině trpí, tak všichni kolem toho skáčou a pak ta rakovina strhává pozornost a je zalévaná, podporovaná. Když je symptom přecházen dlouho, tak to přejde v autonomní nemoc. Nicméně když se uvolní systémové síly, potom se snáz dojde k uzdravení.

více na: http://magazin.maitrea.cz/jak-pracovat-se-symptomy/

Ukradené dítě – darované dítě

Někdy se v rodině stane, že se například dcera nemůže vymanit z vlivu své matky a, „aby už měla pokoj“, přenechá své matce místo sebe své dítě. Jiný model je, když matka „daruje“ své dítě ze strachu, aby například její matka  měla ještě proč žít. Ukradení nebo darování je pak v tom, kdo to víc chce: Číst více >

Co dělat, když se na škole objeví drogový problém – 3

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry:
Seminář je pokračováním semináře „Co dělat, když se na škole objeví drogový problém 2“. Hlavním vzdělávacím záměrem je upevnit znalosti a dovednosti z druhého semináře, podpořit prostřednictvím práce v týmu vlastní kompetence řešit drogové kasuistiky, představit další formy práce s „problémem“ a v pracovní dílně se zabývat systémovým rozměrem drogového problému. Důraz bude rovněž kladen na prevenci vyhoření. Hlavními metodami práce bude přehrávání rolí, práce ve skupinách a prožitkové techniky. Číst více >

Jak zacházet s agresí ve školním prostředí – 2

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry:

Seminář svým obsahem navazuje na seminář „Jak zacházet s agresí…1“. Záměrem je upevnit získané znalosti a dovednosti z prvního semináře, rozšířit informace o tématu „agresivita“ zejména o téma „agrese ve skupině“ (hierarchie rolí), ukázat dynamiku sil podílejících se na jejím vzniku a rozvoji. Velký důraz bude položen na prezentaci a modelové řešení příkladů z učitelské praxe. Seminář zahrnuje teoretické části a praktický nácvik. Hlavními metodami práce bude přehrávání rolí a prožitkové techniky. Číst více >

Jak zacházet s agresí ve školním prostředí – 1

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry:

Záměrem semináře je poskytnout prohlubující informace o agresivitě, o jejich zdrojích a ukázat, jak je možné k ní ve školním prostředí produktivně přistupovat. Seminář se bude také zabývat pocitem bezmoci v kontextu práce učitele. Seminář zahrnuje teoretické části a praktický nácvik. Hlavními metodami práce bude přehrávání rolí, přednáška a prožitkové techniky. Číst více >

Jeden den o drogové problematice

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry:

Obsahem jednodenního semináře je poskytnout účastníkům základní, pravdivé a úplné informace o drogách, jejich rozdělení a účincích, o závislosti a jejích projevech nejen ve školním prostředí. Dále budou představeny úkoly vyplývající z pokynů MŠMT a v této souvislosti hranice a kompetence školy i hranice a kompetence jednotlivých učitelů. Číst více >

Kurz o drogové problematice pro ředitele škol

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry:

 Základním záměrem 3 denního pobytového kurzu je předat pravdivé a úplné informace o drogách, jejich historii, rozdělení a účincích, o závislosti a jejích projevech. Představit účinný přístup k drogové problematice v obecných zákonitostech, nabídnout systémový pohled při řešení drogového problému na škole – tj. drogová politika školy a úloha ředitele v ní. Účastníci také získají náměty, jak zacházet s nedůvěrou a zároveň získají kontakty na odborná pracoviště a zařízení. Program bude realizován v blocích.Do metod práce tohoto kurzu patří práce ve skupinách, řízené besedy, přednášky, klubové aktivity a zážitkové techniky. Číst více >