Jak pracovat se symptomy?

Rozhovor pro magazín Maitrea

 

Jak to vlastně funguje v praxi? Co je podle vás symptom?

Pracuju mimo jiné metodou „focusingu“. Je to práce s tělesnými pocity. Základní myšlenkou je, že nic není špatně. I když některé své pocity prožíváme jako negativní, tak mají svůj význam. Stejně tak symptomy. Sdělují něco z hlubších systémových podstat.

Symptom má dvě funkce: zakrývá skutečnou podstatu a současně upozorňuje na nerovnováhu v systému. Když například člověk onemocní ekzémem, obvykle se všichni soustředí na to, aby to nebylo. Tím ale rodina přichází o potenciál, který je tím symptomem nesený. Když má někdo ekzém, to se dá ještě vydržet. Ale když se potlačí, pak to jde na průdušky, astma… Takže jedno z takových hesel je: „Lepší něco malého, nežli něco velkého.“

Práce se symptomy v mém pojetí je v podstatě dělání konstelací na téma symptom. Při té práci se nám ukázaly určité zákonitosti. Například jeden z takových objevů je, že existuje něco, co jsem nazval Skutečné trauma jedince. Pracuji s ním ale jinak než třeba Bhagat. Symptom je vlastně klika, kterou se vstupuje do prostoru „ZA“. To nám pak umožní vidět, co je v rodinném systému v nerovnováze a s čím/kým je symptom spojený nebo případně komu ve skutečnosti patří.  Důležité je také místo, kde se symptom prezentuje.

Synovi ekzém zmizel, ale bylo to spíš proto, že jsem začala řešit sebe, tak jsem to dokázala zklidnit.

Právě! Děti jsou nositelé symptomů. Jsou vlastně vyvolené osoby, aby ukázaly skrze symptom na nerovnováhu v systému. Takže když přijde matka s tím, že dítě má ekzém, je samozřejmě mnohem výhodnější pracovat s matkou. Dítě za to nemůže, že má ekzém. Když se všichni starají o ekzém, aby nebyl, tak symptom zalévají.  Když se symptom zalévá, tak roste. Nejvíc je to vidět u rakoviny.  Když na ni někdo v rodině trpí, tak všichni kolem toho skáčou a pak ta rakovina strhává pozornost a je zalévaná, podporovaná. Když je symptom přecházen dlouho, tak to přejde v autonomní nemoc. Nicméně když se uvolní systémové síly, potom se snáz dojde k uzdravení.

více na: http://magazin.maitrea.cz/jak-pracovat-se-symptomy/

Rakovina – Ukázka z knihy Symptom ve službě

Úvodní slovo:

Myslím, že téma rakovina vyžaduje více prostoru, než tomu budeme moci dnes věnovat. RAKOVINA je symptom, který děsí. To jsme si způsobili my, moderní lidé tím, že jsme takzvaně vymýtili choroby, na které se umíralo v minulosti zcela běžně. Tak „zbyla“ už jen rakovina. Z pohledu dnešního člověka je to vlastně s podivem, jak to, že jsme tady, že lidstvo už dávno nevymřelo, když se umíralo na všechno možné včetně na „raka“, když naši předci neměli vyspělou medicínu. Symptom rakovina nás staví přímo před naši pýchu. Pýchu vycházející z iluze, že se najde někdo/něco, kdo nebo co (kdo/co) se jednou pro vždy vypořádá se SMRTÍ. Většina lidí doufá v uzdravení, takzvaně BOJUJE s rakovinou a teprve na samém konci, když už je smrt drží za ruku, vidí, že není zbytí. Více...

Gynekologické potíže – ukázka z knihy Symptom ve službě

Objednávejte knihu zde >

Úvodní slovo:

Miluj svůj symptom, je to brána na tvé cestě. Máme hypotézu, že stejný symptom nese různou zprávu – má různé příčiny. Uvidíme, co bude dnes.

Toto téma je velmi citlivé. Jednak se to týká intimního místa a také je to úzce spojené se ženstvím. Je to místo, které zásadně odlišuje ženu od muže. V jistém smyslu je to také místo, kde se střetává ženský a mužský svět, abych tak řekl „ve své nahotě“. Je to místo koncentrované blaženosti a i koncentrované bolesti. Není z toho úniku žádným způsobem. Toto místo reprezentuje téma vlastní hodnoty, pochybností a historické zkušenosti žen. Tudy se rodí – případně nerodí – děti. To je pokračování života. Více...

Příručka sebeobrany pro učitele

Mgr. Igor Pavelčák – Příručka sebeobrany pro učitele, s podtituleme …a pro statečné rodiče.

S názornými obrázky (kdo konstelace neviděl, nepochopí – a tato vizuální cesta je dobrou pomůckou), s ilustracemi od Miroslava Bartáka. Ukazuje pozadí mnoha „neřešitelných“ konfliktů a situací, se kterými se setkáváme ať už jako učitelé či jako rodiče dětí školou povinných.

Zakoupit můžete přímo  zde > na naší adrese či na kurzech a přednáškách.

Jako začínající učitel jsem si přál, aby se mi dařilo, abych měl ve škole co nejméně problémů se žáky, jejich rodiči nebo s vedením a kolegy. Více...

Jak dál?

Klientka ke mně přišla pro ztrátu životní energie. Na můj dotaz, co ji doopravdy hluboce trápí a bolí, odpověděla, že nenávidí manžela, už ho vůbec nechce a cítí, že už ve vztahu nemůže pokračovat. Hodně ji ublížil. Byl ji nevěrný s její kamarádkou a čekali spolu dítě- dvojčata, když ona byla druhým rokem se synem na mateřské. Manžel se chce vrátit a chová se nyní pěkně. KL. má pocit, že ona je ta špatná, že ona za to může, že s ním už nechce být, a že je na ní, aby udělala změnu.  Má pochybnost o sobě a v tom duchu také pochopila intervence manželských poradců, kam s manželem chodili.

Jak to vidí  rodinné konstelace: Více...

Nevlastní otec – náhradní otec – náhradní otcovská postava?

Jsou souvislosti, které bych bez znalosti rodinných konstelací nedohlédl. Nabízím dvě z nich:

Občas se setkám s rodinou, kde nový partner matky ať dělá, co dělá, nemůže s dětmi partnerky vyjít. Později se ukáže, že je zapletený do některé z pastí nových vztahů a ambic partnerky nebo svých.

Ženy po krachu původního vztahu někdy hledají partnera, který by byl i „lepším otcem“ pro její děti. Muži tato „vyvolenost“ může imponovat- dostal přednost, je „lepší“. A právě toto jsou ty zmiňované pasti.

Souvislosti z pohledu RK: Více...

Ukradené dítě – darované dítě

Někdy se v rodině stane, že se například dcera nemůže vymanit z vlivu své matky a, „aby už měla pokoj“, přenechá své matce místo sebe své dítě. Jiný model je, když matka „daruje“ své dítě ze strachu, aby například její matka  měla ještě proč žít. Ukradení nebo darování je pak v tom, kdo to víc chce: Více...

Rodinná terapie a rodinné konstelace

Proč se manželé „museli“rozejít

RT i RK mají společné to, že se oba směry zabývají rodinným systémem. Rozdíly se objevují zejména v tom, co oba směry považují za důležité a v tom smyslu se i táží. Někdy se proto objeví velmi rozdílné hodnocení navenek stejných situací. Více...

Vyhodnocení „Dotazníku pro učitele o drogové problematice na škole“

 Ve školním roce 2000/2001 se jasně ukázalo, že drogy jsou na školách jsou minimálně od 7.třídy základních škol (alkohol a cigarety mnohem dříve). Ukázalo se dále, že řada škol –  učitelů si to nemyslí nebo to nevidí.

Historie nápadu:

Při práci s metodiky primární prevence jsem se na školách setkal s podobným přístupem k drogové problematice jako u běžných rodin. To znamená, že se o drogovou problematiku většina lidí začne zajímat až v momentě, když se jich to velmi blízce dotýká  nebo se to stane součástí  jejich pracovní náplně. Více...

Chudák pes!

Zpráva o mocných silách rodinného systému
Jako obvykle jsem měl v rámci své terapeutické práce mít skupinu rodičů, jejichž děti mají problém s drogou. Přišly pouze dvě maminky. Když jsem se zeptal, o čem by dneska chtěly povídat, jedna z nich položila otázku, jestli může pes cítit drogy. Moc jsem nerozuměl, a tak ta maminka řekla, že chování syna její kolegyně jí připomnělo chování vlastního syna v období, kdy ještě nebylo známé, že bere drogy. Ona sama něco tušila („něco bylo ve vzduchu“), ale stále se utěšovala, že se nic neděje. „Kojila se nadějí“ při každé příležitosti, že to NĚCO není tak hrozné a že se TO nějak vyřeší. Bylo to velmi nepříjemné, „nebylo se čeho chytit“. A tahle její kolegyně a její syn si kdysi pořídili psa. Teď ten pes ležívá půl dne stočený a nepřetržitě kňučí. Byli s ním u zvěrolékaře, ale nic mu nenašel. Nikdo neví, co by tomu psovi mohlo být. Nikdo kromě maminek, co byly v ten den se mnou na konzultaci. Chudák pes!

Řešení šikany na škole není snadné

 

Šikana je vážná věc, je to nespravedlnost, kterou nelze přehlížet, a je nutné ji řešit. Někdy dokonce  i s pomocí policie.

Zastavit šikanu, ochránit šikanované a nechat dopadnout na viníky jejich odpovědnost je ale něco jiného než zjistit příčinu tohoto jevu a nastolit rovnováhu vztahů v systému- ve třídě. Je známé, že často je oběť obětí a agresor agresorem i po přestupu na jinou školu. Časté také je, že odchodem agresora ze třídy šikana oběti nekončí. To ukazuje na hluboké souvislosti.  Pokud nedojde ke skutečné změně vztahů, šikana se vrátí a dojde k dalšímu zraňování.

Šikana se netýká jen agresora-agresorů a oběti. Zasahuje celou školu a také rodiny žáků.

Příčiny agrese a šikany mohou být různé, často zůstávají skryté.

Pokud skončíme řešení šikany ve třídě nebo na škole pouze „zastřelením“ viníka, propásli jsme šanci pro narovnání vztahů.

Především je nutné je uvidět bolest a nespravedlnost, která se stala oběti. Je tu však také příběh agresora. Život je snazší, když se cítím pozitivně přijímán a respektován. To agresor nakonec nemá.

Každý z aktérů šikany na škole má svou odpovědnost-rodiče, oběť agresor i škola. Neexistují v tom smyslu jednoduchá, snadná a univerzální  řešení. „Něco zvládnou“ škola a rodiče sami, jindy musí pomoci odborník „zvenku“.  Jít se poradit k odborníkovi vyžaduje trochu odvahy, ale jde to. Čekat, že se šikana „vyřeší“ sama, je iluze a zbavování se odpovědnosti.