Příručka sebeobrany pro učitele

Mgr. Igor Pavelčák – Příručka sebeobrany pro učitele, s podtituleme …a pro statečné rodiče.

S názornými obrázky (kdo konstelace neviděl, nepochopí – a tato vizuální cesta je dobrou pomůckou), s ilustracemi od Miroslava Bartáka. Ukazuje pozadí mnoha „neřešitelných“ konfliktů a situací, se kterými se setkáváme ať už jako učitelé či jako rodiče dětí školou povinných.

Zakoupit můžete přímo  zde > na naší adrese či na kurzech a přednáškách.

Jako začínající učitel jsem si přál, aby se mi dařilo, abych měl ve škole co nejméně problémů se žáky, jejich rodiči nebo s vedením a kolegy. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Abych si zkrátka věděl rady, byl chválený, oblíbený atd. Asi tak třetí den po nastoupení do praxe jsem procitl z iluzí a jako spousta mých kolegů i já jsem zažíval při své práci ve škole pocity bezmoci.  Se spoustou situací jsem si vůbec neuměl poradit. Ani jsem netušil, jak bych jim mohl případně předejít.  Nakonec  jsem to vždy nějak udělal, ale mnohému z toho jsem porozuměl až mnohem později díky zkušenostem z poradenské a lektorské praxe.

Tato příručka sebeobrany  pro učitele nabízí jeden ze způsobů, jak se nezaplétat, nedělat sobě ani ostatním zbytečně zle a umět také ochránit sama sebe. Většina poznatků vychází z metody rodinných konstelací. Nepřestává mě fascinovat, jak se při práci tímto způsobem zjeví působení sil, které mají rozhodující vliv na to, co se například v rodině nebo ve škole stane.  Jestliže můžeme uvidět souvislosti, pak také snáze najdeme řešení dané situace. Při práci s konstelacemi je řešením nastolení rovnováhy v systému (systémem rozumíme: rodina, třída, tým pracovníků atd.). To pro různé systémy znamená vždy něco specifického, jedinečného, řešením může být i úplně něco jiného než je v podobných případech obvyklé .  Souvislosti a možná řešení se ukazují prostřednictvím zástupců postav důležitých v konkrétní situaci. Je to metoda, o které se nedá příliš diskutovat. Buď to přijmu nebo ne.  O rodinných konstelacích je napsáno několik knih. Nejlepší je začít knihami od Berta Hellingera, který s touto metodou  pracoval jako první.

Myslím, že většina lidí si nechce dělat potíže. A pokud se do nich dostanou, tak cítí zklamání a smutek. Vždyť oni chtěli žít a pracovat tak, aby měli své místo mezi lidmi a měli jejich uznání. Mnoho konfliktů vzniká  „ z dobré víry“, že děláme to nejlepší, co je právě možné. O to je pak zklamání větší. Pokud se to opakuje příliš často,  pak jednoho dne zjistíme, že jsme vyhořeli, že už nemáme z čeho dávat. Učitelům se to může stát také. Hrozí to každému, kdo pracuje s lidmi.  Pokud má učitel dávat, musí především ochránit sebe, aby měl dávat z čeho. Je dobré to vědět a nedělat věci, které situaci neřeší nebo dokonce zhoršuji. Je také dobré rozumět  svým limitům a respektovat je. Umět sebe ochránit. Jako „mrtví“ totiž  už nikomu nic nedáme. Ani ve škole, ani v rodině a nakonec ani sobě ne. ( … a někdo v tom školství zůstat musí, aby měl kdo naše děti učit!).

Tato příručka není návodem, jak dělat nebo vést školní konstelace. Je „výcucem“ toho, co se „narodilo“ na seminářích s učiteli a co by se nám v praxi učitele mohlo hodit.  Ukážeme některé vlivy a souvislosti a nabídneme užitečné algoritmy řešení – „sebeobrany“- v různých situacích, jak je život a práce na škole přinášejí.[/read]