Ukradené dítě – darované dítě

Někdy se v rodině stane, že se například dcera nemůže vymanit z vlivu své matky a, „aby už měla pokoj“, přenechá své matce místo sebe své dítě. Jiný model je, když matka „daruje“ své dítě ze strachu, aby například její matka  měla ještě proč žít. Ukradení nebo darování je pak v tom, kdo to víc chce: [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Rodiče:„Pošleme k babičce dceru a ona nám nebude tolik telefonovat, jak je jí špatně“

Babička dceři(matce dítěte): „ Tobě je úplně jedno, co se se mnou stane, ani vnučku sem nepošleš“

Babička dítěti: Ty jsi moje nejmilejší vnouče, jen já vím, co ty potřebuješ“ atd.

Totéž se týká také synů a jejich otců nebo matek.

 

Oba případy jsou něco jiného, než když se babička stará o vnoučata, když se o ně nemůže postarat rodič. V tom případě je to pro děti nejlepší řešení.

[/read]

Co dělat, když se na škole objeví drogový problém – 1

Obsahová náplň, základní vzdělávací záměry: 

Účastníci semináře se seznámí s jednoduchým algoritmem pro řešení drogového problému, naučí se definovat, co je problém a získají vhled směrem ke svým kompetencím. Získají dále informace o tom, co je úkolem dalších zařízení nebo institucí při řešení drogového problému na škole, a jaká jsou metodická doporučení pro tuto problematiku. Seminář bude realizován v blocích, kde budou kombinovány metody, přednášky, prožitkové techniky, práce ve skupinách a nácvik rolí. Pracovat se bude rovněž se skupinovou dynamikou. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Forma práce:
Seminář je koncipován jako intenzívní dvoudenní program a je rozdělen do sedmi 1,5 hodinových bloků, což obnáší 14 výukových hodin. Program je určen pro učitele ZŠ, SŠ, SOŚ a SOU, výchovné poradce, metodiky prevence a další pedagogické pracovníky a studenty.

Cíl:
1. Vhled do drogového problému ve školním prostředí
2. Systémové řešení drogového problému
3. Zprostředkovat osobní zážitek
4. Předání informací (drogy, specializovaná zařízení, kontakty,…)
5. Motivace ke změně postojů žáků, učitelů, rodičů…
6. Práce s tématy účastníků kurzu

[/read]

Zlobící děti

Rodiče jsou šťastní, když děti jsou šťastné. Nikdo však nemůže jít životem a neubližovat. Když děti „zlobí“, rostou k samostatnosti. Když zlobí „moc“, je dobré se podívat, co se doopravdy děje. Neexistuje žádná opravna „rozbitých“ dětí ani univerzální rada. Po možných souvislostech je nutné pátrat v rodině. Nejdůležitější pro dítě jsou jeho rodiče a rodina. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Za každou naší činností člověka je cíl něčeho dosáhnout.  Co chtějí děti, když zlobí?

Zpravidla chtějí na něco nebo na sebe upozornit. Někdy také chtějí získat výhodu, která jim nepřísluší (například oproti sourozenci).

Pro každého „zlobící děti“ znamenají něco jiného. Pro někoho je to školní zlobení, někomu vadí krádeže, někomu když děti odmlouvají nebo berou drogy, nechtějí chodit na „velkou“ nebo se  stále počůrávají, odmítají jíst nebo zvrací atd. Není důležité, co ostatní považují za zlobení. Důležité je prožívání rodičů nebo pěstounů.

„Zlobení“ je „normální“, i když někdy těžko k vydržení. Je součástí dospívání dítěte.  Když však začne ohrožovat okolí nebo rodinu, pak je výhodné si položit otázku: „Co se to vlastně děje?“ Odpověď je často možné nalézt jen s pomocí nezávislé osoby- poradce.

Nikdo na hluboké úrovni nechce dobrovolně prožívat utrpení a bolest, i když se to tak může jevit. Ani „zlobící“ děti ne. Je možné rozmotat zapletení, které se projevuje zlobením dětí. Nutné k tomu je pracovat s celou rodinou.

Nabízím konzultace > pro rodiče, prarodiče, pěstouny a jejich děti v této oblasti.

[/read]

Nevlastní otec – náhradní otec – náhradní otcovská postava?

Jsou souvislosti, které bych bez znalosti rodinných konstelací nedohlédl. Nabízím dvě z nich:

Občas se setkám s rodinou, kde nový partner matky ať dělá, co dělá, nemůže s dětmi partnerky vyjít. Později se ukáže, že je zapletený do některé z pastí nových vztahů a ambic partnerky nebo svých.

Ženy po krachu původního vztahu někdy hledají partnera, který by byl i „lepším otcem“ pro její děti. Muži tato „vyvolenost“ může imponovat- dostal přednost, je „lepší“. A právě toto jsou ty zmiňované pasti.

Souvislosti z pohledu RK: [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Vlastní otec je pro dítě nenahraditelný a jeho vliv je vedle matčina vlivu zásadní a to i když dítě otce nepoznalo. Vyplývá to z pokrevního pouta mezi dětmi a rodiči. Dítě není jen matky,  stejně je i otce. Tuto skutečnost je možné popírat, ale ne bez následků na dění v rodině.

Když žena neuzná hodnotu minulého manžela a nechce uvidět svůj díl odpovědnosti za konec  původního vztahu, na hluboké úrovni pak dítě cítí:  „Pokud není můj otec dobrý, tak já také nemůžu být dobrý“. Když  se  pak nevlastní otec (NO) v dobré víře (je pravda, že vlastní otcové někdy dělají opravdu hrozné věci s dětmi i ženami) přidá k tomuto postoji matky, rozpoutá dítě válku nazvanou „Ukážu ti, kdo je tady blbej“. Ta může mít různé podoby.  Tím to ovšem nekončí. Nevlastní otec tímto postojem vysílá zprávu: „ Tvé dítě není dost dobré, protože je TOHO otce, co není dost dobrý, a ty –ženo jsi také divná, když sis vzala přede mou blbce.“

Je tu ale ještě nejméně jedna souvislost. Tou je solidarita mužů a žen. Když žena neuzná hodnotu původního partnera, nový partner ji také opustí nebo se zkomplikuje jejich vztah. Děje se to na základě solidarity mužů s odmítanými muži.

V této rodině je řešením uznání hodnoty otce dětí a nepřijetí role  „lepšího otce“. Pak je šance, že si dítě bude moci vzít od NO to, co mu jeho vlastní nemohl dát.

Nutné je také, aby nový partner ženy uznal, že on ji může mít jen proto, že předchozí muž ji ztratil.[/read]