Rozhoduje detail

Většina lidí si drží své nejhlubší události a pocity “do poslední chvíle”. Děje se to buď vědomě nebo nevědomě. O změně rozhoduje přesný detail u sdělení už opakovaně prezentovaného. Že je to ONO, poznáme na změně tělesného prožívání.

Kudy…

Místo abychom jednou pro vždy přijali, kdo jsme a co k nám patří, v marné snaze uniknout od své vlastní podstaty jsme opakovaně vystavováni vlastním životním debaklům.

Setkání “Výcvik”

Ukázalo se, že potenciál programu “Výcvik” a “Setkání PO” se vyčerpal. Tak oprávněně definitivně končí oba programy. Děkujeme za vzájemné obdarovávání. Jiné programy ale nabízíme stále. Kdo nechce, ten “nekončí”…

Odpovědnost

Jestliže jedinec na sebe vezme odpovědnost, která mu nepatří, účastní se na nerovnováze v systému se všemi důsledky projevujícími se v symptomech. Nezáleží na tom, jestli to udělá vědomě, nevědomě nebo je k tomu přinucen. Například: Jestli učitelé testují žáky na vírus ,”místo” aby “jen” učili, nesou spoluodpovědnost za další potíže ve škole.

Všechno hned

Existuje skupina lidí, kteří chtějí všechno a hned. Když jsou to miminka, tak je to přiměřené. Když jsou to ale dospělí lidé, v pořádku (v řádu) to není, protože se dožadují jako miminka, jimiž nejsou.

Nefunkční systém

Že systém “nefunguje” se projevuje napětím a symptomatickými projevy: Když úmyslné kopnutí do obličeje s cílem zranit, případně zabít, je posuzováno mnohem mírněji než nadávka. Když jedni jsou ekonomicky likvidováni (ve vyšším zájmu) a úředníci si rozdávají za to odměny. Když strategie oběti vítězí nad osobní odpovědností. Já jsem bílej, ty jsi černej. Já jsem běloch a ty taky…

Dehonestace učitelů z nejvyšších pozic

Tím, že vláda nutí učitele testovat děti ve škole, na ně přehazuje svou odpovědnost za svá rozhodnutí. Zloba na vládu se tak realizuje na škole/učitelích. Sama současná vláda udělala z učitelů “vytěrače nosů” a také tím je odsoudila k neúctě a nerespektování ze strany mnoha rodičů, jakkoliv veřejně “usiluje” o zlepšení neutěšeného postavení učitelů v očích veřejnosti. Jedná se o zneužití škol a učitelů. Vláda je odpovědná za rozpoutání nové “války” mezi rodiči a učiteli, kde ale oběťmi jsou stále děti.

Mocenské ambice

Rodinné konstelace působí především jako energetická záležitost směřující k nastolení rovnováhy v systému, a to bez ohledu na přání nebo záměr protagonisty. Sledování procesu se záměrem “dozvědět se pravdu”, kontrolovat “jestli je to pravda”, co se ukazuje, být v expertní pozici jsou jen mocenské ambice protagonisty, jejichž nejhlubší motivací je loajalita k původnímu systému ve smyslu “nic neprozradit” a neudělat změnu.

Dobré řešení

Když děláš věci “co se má”, ještě to neznamená, že nepodporuješ vznik symptomu. Když jednáš podle zákona, neznamená to, že je to správné a spravedlivé. Včera bylo připomenutí utrpení Židů za 2. světové války – vše podle Norimberských zákonů. I Češi udávali Židy, spoluobčany i u nás byly zákony o zabírání majetku atd. I dnes …

Zneužití je vždy zneužití

Terry Pratchett, “Muži ve zbrani: … “Když jste měli dostatek peněz, tak jste prakticky nemohli spáchat zločin”.

Zneužití je vždy zneužití, i když zabaleno do ušlechtilých slov o boji/válce proti kovidu, za lepší klima, obviňování z rasismu, rovnoprávnosti, v boji za socialismus, náboženství atd. Za zneužitím/zneužíváním je vždy individuální motivace. Koncept zneužívání je symptomatickým systémovým projevem, nesený jednotlivcem.

Systémová rovnováha

Nastolení úplné rovnováhy v systému není možné a nakonec ani žádoucí. Nerovnováha je podmínkou pohybu vpřed, i když se nám naše prožitá životní zkušenost aktuálně nezamlouvá a nejsme s to uvidět celý její význam a důsledky.

Rigidita systému

Přestože všechny příznaky- symptomy ukazují na to, že systém (společnost, rodina, firma, osobnost atd.) nefunguje- to znamená že je v sytému nerovnováha projevující se například u člověka nemocí, má systém paradoxně tendenci pokračovat v nefunkčním scénáři. Změna by totiž znamenala revizi systémových pravd, odhalení a přerozdělení odpovědnosti osob za daný stav a pojmenování skutečných záměrů jednotlivých protagonistů.

Celek má přednost

Celek má přednost před jedincem. Proto stádo obětuje jednoho, aby celek mohl pokračovat. Taková přednost má ale podmínku: Musí se jednat o zájem celku a ne o zájem jednotlivce vydávaný za zájem celku.