Rubrika: Aktuality

Kdyby zdravý rozum vítězil, nebyly by války ani zbytečné konflikty v rodinách, lidi by nedělali hovadiny a už by bylo dávno po “pandemii”. Zdravý rozum nikdy nevítězí a my, co děláme konstelace, víme, že s námi hýbou jiné síly než rozum- ne to zdravý. Mocní reagují jen na větší sílu nebo na své ohrožení. Byl by omyl věřit, že když se teď v rádiu/televizi objevují i “jiné” názory na vír a očkování, že politici a prorežimní odborníci dostali rozum. Nic takového! Západní svět kolabuje a je zřejmé, že s Covidem tomu rozhodně nepomohli. Už vidí, že to přehnali, že když všichni půjdou do karantény, tak budou muset vypnout elektrárny atd. a že když zase zavřou školy, nebo budou pokutovat lidi, kteří se nechtějí očkovat a kteří nemají ani na nájem, tak to bouchne. Jakmile vypuknou sociální nepokoje nebo bude nějaká válka, nikdo nebude řešit roušky ani očkování. Jak se lidi naštvou, “popraví” i krále, když nestačí utéct pod ochranu jiného mocného. Naštěstí se u nás do protestujících nestřílí a neposílají se na ně psi. To by se pak vzpomínalo s láskou na minulého premiéra… Ti odborníci se zdravým rozumem, co byli dříve dehonestováni pro své názory na řešení “pandemie” a kterým se teď dostává sluchu, by si měli dát pozor, aby nepropadli iluzi, že jejich názory někoho doopravdy zajímají. Chyba je podlehnout iluzi, že se vše v dobré obrátí a “matka mě konečně” uvidí. Mocné to zajímá jen potud, pokud jim to přinese body. Kdyby si dřívější “vyvrhelové” nedali pozor, snadno by byli zneužití. Neznamená to ale, že by s prosazováním úzdravy měli přestat. Jak jsi k tomu vyvolený, tak musíš.

V této době si připomínáme výročí Charty 77, která vznikla jako reakce na nesvobodu v době socialismu. Je u nás dnes svoboda víry a vyznání, jak zaručuje Listina práv a svobod a ke které se i dnes Česká republika hlásí?
Někteří lidé VĚŘÍ v Covid a vakcíny. Jiní věří, že covid není to, za co je vydávaný, a nevěří vakcínám.
Mají obě skupiny stejná práva? Můžou věřit tomu SVÉMU za stejných podmínek?

Jakkoliv jsme systémově zapleteni a do určité míry tím osudově podmíněni, za svůj spokojený život máme odpovědnost my sami. Být šťastný vyžaduje odvahu a je to rozhodnutí každého jednoho na osobnostní úrovni.

Země je placatá a je středem vesmíru a kdo s tím nesouhlasí, ohrožuje celou společnost a bude upálený. Všechny vědecké i společenské autority doby to věděly. Jen někteří tvrdili něco jiného -kacíři.
Na vír pomáhá jen očkování. Všechny vědecké i společenské autority doby to vědí. Jen někteří tvrdí něco jiného -kacíři.

Vír ani o vánocích nezastavíš, i kdyby sis nechal/a dát 10 dávek očkování a 50 roušek. Co by se stalo s “ekologií”, inflací a energetikou krizí atd., kdyby polovina lidstva vymřela na nějakou nemoc? Kdo chce jít, toho osud vede, kdo nechce, toho vleče.

Zlo se šíří snadněji než dobro. Je to proto, že ZLO je živeno pozicí OBĚTI. Ta je spojena s křivdou vždy jednotlivého člověka, později skupiny, případně národa. Většina lidí žije v pozici oběti, proto ZLO “vítězí”. Spokojený člověk přeje všem a vědomě neubližuje.

Počet nakažených klesá i když jsme nezavřeli jako v Rakousku, očkováním se “tečka” za vírem neudělala. Zase je nový “nebezpečný” virus, ale asi na něj funguje něco jiného, ale nevíme. Nová vláda chce nově k víru, ale ti vyhlašovatelé pravd, co se nepotvrdily, se bouří. Jak to? Copak si opravdu nevšimli, že jsou tu ještě jiní odborníci s odlišným pohledem na řešení? Že by šlo zase jen o mocenské ambice nebo případně peníze?

Každé dítě má v rodinném systému jiný úkol. Mimo jiné to vyplývá z pořadí sourozenců. Důležité je ho najít a mít odvahu žít vlastní život.

Stejně jako dlouhodobým užíváním drog nebo alkoholu vzniká závislost, stejně tak dlouhodobým užíváním covidového tématu může vzniknout závislost, která podobně jako u drog může působit rozkladně na osobnost “konzumenta” a i na jeho okolí. Jedním ze znaků závislosti je to, že “bez toho” nemůžeš být a že se téma vír stane nejdůležitějším životním programem, a to i na úkor rodičovství a partnerství. Na závislosti pomáhá přísná abstinence!

“Policejní ředitelství v Praze povolilo provozování Bílé nemoci 19.ledna 1937. Generální zkouška proběhla 28.ledna. Ještě 4 hodiny před začátkem nebylo jasné, jestli se premiéra uskuteční.” … aby se Hitler nezlobil… a stejně to nebylo nic platné.

Na dotaz redaktora pracovníkovi “Doktorů bez hranic” jestli je v současném Afghanistánu kovidový problém jako u nás, odpověděl, že to vůbec není téma, očkování neexistuje, nemají co jíst.

Tak o co tu vlastně jde?

Zastánci správného směru se diví, proč u lidí jiného názoru roste agresivita. Například při demonstracích proti opatřeních na vír. Jako by nevěděli, že tu “divnou” agresi způsobili oni svou agresí- akce a reakce. Pozor, ale oni to vědí a agresi “jiných” využijí jako argument pro použití ještě větší agrese a následně k přijetí nutných opatření. Bylo to u nás v době protektorátu, za komunistů, vidíme to v Bělorusku a i všude jinde ve světě. Osvědčený model.

Když si rodiče půjčí peníze na dárky pro děti, nemyslí ve skutečnosti na děti, ale jen na sebe. Děti jsou tak v rodičovské ambici zneužité. Nakonec za dluhy rodičů zaplatí přímo nebo nepřímo stejně ony. Když si politici rozhodnou o dluhu státu, aby… zaplatí za to zase budoucí děti.

Život a prožívání dítěte se odehrává v lineární kauzalitě, podmíněnosti -tj. stalo se -nestalo. V dětské naivitě “nic neví” a bere, co se mu říká. Dospělý člověk je s to vidět svůj příběh v kontextu a jednotlivé životní události v souvislostech. Dokud si nepřipustíme, že “všechno může být jinak”, zůstáváme v loajalitě, v dětské slepé lásce, navždy dětmi.

Několik jedinců si myslelo, nebo si vymyslelo, že Židé jsou příčinou všeho zlého a že jsou lidi nadřazení a podřízení, případně přebyteční. Udělali motivační kampaň, až to prakticky celý německý národ přijal. Kdo to nepřijal, spadl do skupiny přebytečných lidí.

Jedním z důvodů, proč v roce 1968 Československo obsadily vojska Varšavské smlouvy (hlavně Sovětského svazu) bylo to, že českoslovenští generálové se začali bouřit proti sovětské doktríně, v níž se počítalo s tím, že po napadení Západu bude prostor střední Evropy zničen jadernými zbraněmi – v zájmu “většího dobra”. Byl to výraz absolutního pohrdání vazalskými státy- “otroky”. Stejně tak Hitler v zájmu své “velké vize” zneužil vlastní a zotročil a zavraždil miliony lidí. I dnes, v zájmu “ušlechtilé ideje”, se tento proces děje. Typické pro takový projekt je to, že “odpůrci” jsou stigmatizování a “národ” má hluboké přesvědčení o správnosti, které se ale za relativně krátký čas ukáže jako katastrofa.

Když dítě neúnosně “zlobí”, i když to nezabírá, rodiče i přesto často jednají stále stejným způsobem. Ve skutečnosti je to signál, že je potřeba udělat něco jiného. Základní poučka zní: “Dělej méně to, co nefunguje”. Jiného je podívat se na vlastní vliv na chování dítěte. Když rodiče trvají na tom, že “rozbité” je dítě, jen zalévají symptom.
V situaci, kdy se stále vrací obtíže s vírem a politici dělají stále tytéž věci, které evidentně nefungují, je zřejmé, že jen zalévají symptom, místo toho, aby po příkladu rodičů, kterým jde opravdu o řešení potíží s dítětem, také přijali svou odpovědnost a vinu.

Systémová nerovnováha ve společnosti se jako symptom prezentuje v konceptu “trvalého růstu”, později v “trvalé udržitelnosti”. Nic není trvalé, ne to trvalý růst”. Je začátek a konec. Život a smrt.

Když dítě od samého narození dostává (nebo si bere) od rodičů, co potřebuje (vnímavou přítomnost, péči a přiměřenou míru frustrace), snáze se mu žije v přítomnosti. V opačném případě žije spíše v minulosti a budoucnosti v marné snaze opatřit si pocit bezpečí. Pak vše, co přichází z vnějšku nebo z vnitřku a co mu jeho projekt boří, představuje smrtelné ohrožení. Řešení není zvýšit úsilí, ale podívat se a přijmout to, čemu se chce vyhnout, co ze svého systému odmítá a s čím nesouhlasí.

Víme, že kudy plují ledovce, je převážně odvislé od toho, co se děje pod hladinou. Mělo by nás zajímat, co se děje pod hladinou kovidovce a nebo tam žádné zájmové směry nejsou a všechno je v rovnováze? Pak proč ne a ne není konec ani v zemích, kde jsou prakticky všichni několikrát naočkovaní?

Nerovnováha ve společenských systémech se projevuje ve společenských symptomech. Tato nerovnováha vzniká na základě individuálních zájmů těch, kdo mají moc. V rámci svých zájmů odmítají svou odpovědnost, lžou, podvádějí a jsou ochotni perzekuovat nebo zabíjet vlastní lidi. Není to žádná novinka současné doby – viz interpretace dějin. A protože nedošlo k:”Beru si svůj díl odpovědnosti a co je tvé nechám tobě”, tak se podle hesla:” Co je vylučováno ze systému, musí se opakovat”, tak se společenské symptomy předávají po generace se všemi revolucemi, represemi, válkami a bolestí. Kdo si představí politika, který řekne: “Lhal jsem vám, na váš úkor jsem získal pro sebe, nezáleží mi na vás, jen já, protože…”