Dospělí, které jako děti jejich matka „neviděla“, reagují často v zoufalé naléhavosti, když se potkají se situací dítěte (jedno jestli cizího nebo vlastního), které jeho matka nevidí, nebo o které si myslí, že ho jeho matka nevidí. Takoví dospělí moc dobře rozumí, jak se takové neviděné dítě cítí, protože jsou chyceni v této pasti svou osobní zkušeností.
