Když se podíváme svrchu – z meta pozice, je hned zřejmé, že spokojený člověk nepotřebuje umět číst ani psát. Spokojený člověk se, co potřebuje, naučí a dostane přirozeně od „svých“, a tak je s nimi také v nejužším kontaktu. Jako malé dítě, které nepotřebuje VÍC. Číst a psát je mocenská ambice. To, co bylo důležité, si lidé pamatovali a jako paměť předávali ústně. Mezi prvními texty byly zákony (i „boží“ zákony) a účetnictví… a důležitými a mocnými se stali jejich vykladači, kteří uměli číst a psát – tj, strážci osobního svědomí systému.
