Ukazuje se, že debaklový a sebevražedný životní koncept je projevem systémové loajality ve smyslu „ty jsi umřel/trpěl, já jdu za tebou, nebo místo tebe“. Projevem stejný nebo hodně podobný příběh může mít ale úplně jinou podstatu. Bývá to příběh vzdoru dítěte k matce. Vzdoru a umanutosti dítěte do té míry, že dítě chce „blbou“ matku potrestat svým nepovedeným životem, svým utrpením nebo dokonce chce(nechce) spáchat sebevraždu, aby matka viděla, jaká je strašná. Je to vyloženě sobecký postoj, nebere do úvahy aktuální souvislosti, ale… Cynicky by bylo možné říct, že kdo v sobě nenajde opravdovou úctu k matce, ať je mu špatně, klidně ať zajde a neotravuje tady ostatní.
