Malé dítě si hraje a ve svých projevech je do určitého věku autentické. Dospělý si hraje a také hraje své hry a sotva kdy se odváží být autentický, jestli někdy. Děti svou autentičnost opouštějí pro potřeby dospělých. „Ale Bůh nás může milovat jen takové, jací jsme, protože jakými bychom „chtěli“ být, nikdo takový neexistuje“. Hrát hry o sobě, hrát si na někoho jiného, nejen že vyčerpává, ale nikdy nevyjde.
