Jako děti považujeme řadu věcí za samozřejmost (včetně pochování od maminky) a jako štěstí prožíváme například u vytouženého dárku. Jako dospělí, VĚDOMÍ dospělí, můžeme šťastné chvíle prožívat, když si například dojdeme pěkně na záchod, nebo když nám někdo uvaří dobré jídlo. Hluboké štěstí a vděčnost za tu přízeň, že právě nám bylo dáno. A to i přes to, že nám NĚCO „chybí“.
