K obrazu svému

V konstelacích vidíme, jak často jsou naše rodinné příběhy skrytě i veřejně předávané “desinterpretátory”, a my, potomci, to bereme jako PRAVDU a předáváme je zase dál. Účelem takového jednání je vyhnout se vlastní odpovědnosti a vyhnout se důsledkům našeho jednání. Je to projevem loajality dítěte k systému. Tato snaha jde dokonce tak daleko, že si tvoříme takové příběhy sami o sobě. Například tím, že rádi na něco, co se nám nehodí, zapomeneme, vysvětlíme si to, omluvíme, obviníme někoho jiného atp. Nedáme tomu, co k nám patří, místo. Takto stvořené příběhy nás ale vzdalují od reality, a tím i od dospělosti. V politice se tomu říká propaganda: … Polsko před 2. válkou napadlo Německo, Němci našli na pobřeží mrtvého spojeneckého důstojníka s “plány” na invazi, v roce 1968 jme dostali naléhavý dopis, abychom přijeli zachránit lid Československa před kontrarevolucí, šíříme demokracii (chceme vaše nerostné bohatství), musíme se očkovat, abychom ochránili naše seniory, nebo dostal jsem výhružný dopis, tak je nutné…