Dítě potřebuje matku, ne matka dítě. Matce dítě „patří“ jen do doby, než ho porodí. V tu chvíli je její dítě vydané všanc ŽIVOTU se vším. Všechny ženy to hluboko v sobě vědí, a proto se o děti tak bojí. „Vědí, co dítě čeká“. Matka je si TAM UVNITŘ vědomá svého dílu viny vůči dítěti za to, „co mu má dát a nedá“ ze své vlastní loajality k původní rodině. Když neotěhotní, nebo dítě zabije, nebo ho odloží, už se „nemusí bát“. Když matka dítě „nepustí“ , „nemusí se bát“ a nemusí cítit svou vinu, protože „ho má ještě neporozené v břiše“. To všechno se děje, když MATKA NESOUHLASÍ S ŽIVOTEM, JAKÝ JE.
