Když dítě od samého narození dostává (nebo si bere) od rodičů, co potřebuje (vnímavou přítomnost, péči a přiměřenou míru frustrace), snáze se mu žije v přítomnosti. V opačném případě žije spíše v minulosti a budoucnosti v marné snaze opatřit si pocit bezpečí. Pak vše, co přichází z vnějšku nebo z vnitřku a co mu jeho projekt boří, představuje smrtelné ohrožení. Řešení není zvýšit úsilí, ale podívat se a přijmout to, čemu se chce vyhnout, co ze svého systému odmítá a s čím nesouhlasí.
