Lžeme od malička. Nepočůral, ve škole nic nebylo, nebyla jsem nevěrná, nikdy jsem nic neukradl, nechci emigrovat, nejel jsem rychle, já tam nebyl, uzdravíš se, drogy neberu, nechci pochovat atd. Malé dítě, malé lži, velké „dítě“, velké lži. Zakrýváme skutečné záměry a racionalizujeme svou odpovědnost. Když jsme „nikdo“, lžeme své věci, když jsme „někdo“, lžeme věci „světové“, které mají dopad na mnoho lidí/národů. Rodiče předpokládají a poznají dětskou lež a počítají s ní. Velké lži jsou taková drzost, že to bývá mimo obecnou představu, a více méně to propadne naším sítem lež zachycující. „Křížové“ výpravy nebo šíření správného náboženství (demokracie) dnes jako v minulosti je kulisa pro ještě více bohatství pro jedince a vyvolené. NIC JINÉHO. Rodič na značce to ví a snaží se od sám lhát co nejméně, protože také ví, že lež vytváří v systému nerovnováhu s negativními důsledky pro jeho klidné fungování. Argument, že „musíš ale něčemu věřit“ někdo realizuje VÍROU v cokoliv. Někdo jiný ví, jak to na světě chodí, stará se o sebe, vidí své děti zejména, rádio poslouchá na půl ucha kvůli počasí a u odhalené lži se fatálně nezhroutí.
