Státní převrat
15.4.2026Někdy je dítě v rodinné situaci tak zoufalé, že se poškozuje (řeže, nejí, jede do Afriky zachraňovat…). Na nejhlubší úrovni tím konáním upozorňuje na „problém“ a volá po řešení. Bývá to, když rodiče nejsou na značce rodiče a dítě nevidí. Strategie oběti. Jiná situace je, když jsou rodiče na značce, dávají dítěti hranice, ale dítě, možná z minula nebo od „někoho“ zvyklé dělat si, co chce, si chce zachovat svůj neoprávněný vliv v rodinném systému. A když rodiče „drží“ a dítě nemůže prosadit svou obvyklými prostředky, v krajním případě spáchá „státní převrat“. Třeba zabije jednoho rodiče nebo celou rodinu ve své duši, nebo celou rodinu rovnou vyvraždí. Strategie agresora. To se v tomto případě děje z mocenských důvodů. Z mocenských důvodů, ale vždy na základě osobních systémových souvislostí jednotlivých pučistů, se dějí i státní převraty.
Zapomněli
14.4.2026Zapomněli jsme inzerovat na stránkách, že 15.4. 2026 od 17 hodin bude beseda na téma „Partnerské rozchody bez následků“ ve Višňové v Klubíku č.p. 190. Zveme bohužel až ted´, ale účastníky vítáme.
Když se odchýlíme
13.4.2026Rodí se jen muž a žena a jen muž a žena mohou mít děti jako pokračování. Když se od tohoto základního konceptu odchýlíme, je vše nenávratně ztraceno, pokud nenajdeme způsob, jak se vrátit zpět do bodu, kdy jsme se špatně rozhodli. Války rodinné, intelektuální nebo krvavé nejsou tím krokem zpět- naopak.
Beseda: Partnerské rozchody bez následků
12.4.2026Aby partnerské rozchody mohly být „bez následků“ a aby nevznikla KŘIVDA, musí každý přijmout svůj díl odpovědnosti. Bez toho není možné jít dál, protože křivdou zůstáváme s minulým připoutáni, a tak nové nemá šanci. Ani muž a žena a ani například firemní události.
Opakování
9.4.2026Když máme vztek na rodiče za to, CO NÁM UDĚLALI, a když umíme focusing a víme, že máme nechat pocity se vyjádřit a ne je soudit nebo opravovat, je pro nás dobré vztek „pustit ven“. Když zůstaneme v intelektuálním postoji toho, KDO VÍ a kdo své emoce „zvládá“, všechna nahromaděná energie vzteku místo ven vystřelí dovnitř do našeho těla a ničí. Jakkoli je zřejmé, že vztekání se vůči rodičům jde proti řešení, nemůžeme přeskočit, co je právě na řadě. Když máme právě tedˇ vztek, je na řadě vztek a přijetí bude až někdy potom. Jen pozor, abychom u toho nebyli ukřivdění- v pozici oběti. „Lituji se“ je nezbytné změnit na JE MI TO LÍTO „silou“ – vlastním rozhodnutím.
Velikonoce
8.4.2026Muž bije ženu ve dvou případech. Když s ním žena není jako s partnerem, nebo když ji miluje, ale z nějakého důvodu „musí“ ze vztahu odejít. Obojí je zoufalství a není omluva. Opravdoví partneři, muž muž a žena žena na Velikonoce radostně pomlázku dodrží. Žena uzná podřízenost muži v tom, že jedině skrze mužův proutek může dosáhnout naplnění ženy v dětech. Při souložení muž bije do ženy, někdy teče krev, agrese života, stejně jako agrese dítěte při rození. Tak je to určeno.
Nesplněná povinnost
7.4.2026Když má dítě udělat domácí úkol do školy a neudělá ho, tak nesplní svou povinnost. Je proto v řádu, když to má pro něj nepříjemné následky jako informace o hranici. Když má ale dítě splnit něco, co je nad jeho možnosti, není to nesplnění vyžadované povinnosti a „trest“ jde přímo proti řádu. Někteří lidé se peskují, když se potkají se svou slabostí, a berou to jako selhání -nesplnění své povinnosti všechno zvládnout dokonale. Problém není aktuální „slabost“. Problém je, když u ní zůstaneme, místo abychom toho bodu využili jako nové příležitosti/informace. Přijetí. Vždycky to budu chtít…
Křivda
6.4.2026Když odmítneme svůj díl odpovědnosti na tom, co se nám stalo, narodí se KŘIVDA.
Jako obilí, jako brambory, jako dítě
3.4.2026Jako obilí, jako brambory, jako dítě v lůně matky potřebují čas, aby dozrály, tak i opravdová změna potřebuje čas, aby se mohla udát. Čas a VÝŽIVA. Jako PRVNÍ se musí ale „zasít“/ZAČÍT.
Strach ze strachu
31.3.2026„Pánbůh nás miluje jen takové, jací jsme. Nikdo takový, jakými bychom si přáli být, neexistuje“- čti „Zázrak“. Když mám strach, že budu mít zase strach, lepší je než rozumování o tom, jak by to „mělo být“, prostě strach ze strachu přijmout. Můžeme také přijmout to, že opravdu aktuálně nesouhlasíme, i když je racionálně zřejmé, že jiná cesta ke spokojenosti nevede. Všechny logické argumenty a naše přání narazí na NESOUHLASÍM. Souhlasím se strachem ze strachu a souhlasím/přijímám s vlídností, že aktuálně nesouhlasím, je možnost, jak se hnout z místa.
Pro některé lidi
29.3.2026Pro některé lidi je vyjádřený nesouhlas s jejich názory a postoji zrada do té míry, že se to dá přirovnat pouze k tomu, když matka nevidí, nebo přímo opustí své dítě. Přerušené sbližování. Taková „zrada“ se neodpouští a „vyřeší“ jen tím, že matku (kolegu, jiný stát, ideologii) dítě zavraždí, zneuctí a definitivně poníží.
Povšimnout
29.3.2026F. Timmermans , Rodinná kronika: „Lidé mají rádi, když je politujete, zrovna tak jako když je pochválíte. Oboje vyrůstá z téhož kořene. Musíte si jich povšimnout.“
Jako dítě
28.3.2026Jako děti považujeme řadu věcí za samozřejmost (včetně pochování od maminky) a jako štěstí prožíváme například u vytouženého dárku. Jako dospělí, VĚDOMÍ dospělí, můžeme šťastné chvíle prožívat, když si například dojdeme pěkně na záchod, nebo když nám někdo uvaří dobré jídlo. Hluboké štěstí a vděčnost za tu přízeň, že právě nám bylo dáno. A to i přes to, že nám NĚCO „chybí“.
Nejde to
26.3.2026Někteří lidé „vědí“, že by například měli jít na konstelace, ale nejde to, protože teď jsou velikonoce, měli by si tohle přečíst, ale nejde TO, protože teď toho mají hodně, měli by přestat tolik pít, ale teď to nejde, protože jim to pomáhá se uvolnit v tom napětí z toho všeho… Teď to prostě nejde! Trpět je snazší teď i potom. Každý sám, každý s tím svým.
Terč
24.3.2026Někteří lidé docházejí na individuální psychoterapii, pak na skupinovou, pak na holotropní dýchání, na rodinné konstelace, k šamanům a pak na…, a když se jich někdo zeptá, jak se mají, odpovědí „nic moc“, protože nemůžou najít toho správného partnera nebo nejsou v partnerství spokojení, něco s dětmi, v práci, s rodiči, sourozenci, chybějí peníze, potíže s bydlením, zdravotní komplikace atd. Buď tedy střílejí dobře, ale evidentně do špatného terče, nebo je baví trpět (loajalita), nebo dohromady – hledají něco za MATKU. Marně.
Kdo
22.3.2026Kdo z nás by zvládl žít šťastný život, kdyby mu „nepřátelé“ zabili dítě, sourozence, rodiče? Kdo z nás by vydržel TU VINU, že my jsme přežili a oni ne? Kdo z nás byl žil spokojeně dál i s vědomím, že jsem se nějak podílel na něčí ztrátě nebo dokonce smrti? Kdo ve službě ŽIVOTU a novým dětem?
Války a spolky
21.3.2026O co jde doopravdy, když se války tak blízko u nás rozpoutávají, o čem se současní „vládci“ s těmi minulými v České republice dohodli, na čem se spolčili světoví nepřátelé a přátelé, to se můžeme jen dohadovat. V každém případě se „musí vyrábět zbraně a „musíme“ se bát, takže se nabízí jako odpověď peníze a moc. Válka jako symptom nerovnováhy systému – zastírací funkce symptomu.
Doopravdy
20.3.2026Kdo chce doopravdy umřít, ten umře. Kdo nechce umřít, ten nakonec umře taky.
Právo, mezinárodní právo
19.3.2026Právo, natož mezinárodní právo se neřídí přáním dítěte o spravedlivém světě „podle MĚ“- tj. maminka, která mi dá vždy, co NUTNĚ potřebuju. Ve skutečnosti nikoho jiného nezajímají naše práva, když z toho taky ten druhý nebude nic mít. Tak například Hitler v nezlikvidoval hned Čechy, protože je potřeboval na práci. To plánovali až později. To samé Sovětský svaz atd. Kdysi v Americe vznikl nápad, poslat všechny černochy zpět do Afriky. Skončilo to na tom, „kdo by ale pracoval na polích a v továrnách?“. To samé západní státy se Střední Evropou, vždyť tu mají „továrny“. USA a Izrael něco potřebovali pro sebe a už ne od nás, tak teď nebude ropa ani plyn. Jde primitivně vždy o vlastní výhody a přežití, jen někdy zakryté vznešenými slovy. Bylo to tak vždy a vždy bude. Dokud se celý svět, každý jeden nepokloní své matce, do té doby bude jen možné a nutné říct : „Souhlasím i s tím“.
Nenajíš
17.3.2026Napsat knihu je náročné, vyrobit auto prakticky zázrak, dolovat uhlí nebo zlato je těžké, ale ničeho z toho se nenajíš. Kdo nedržel v ruce motyku a neokopal svůj řádek řepy s vědomím, že tak je to správně, může namalovat vznešený obraz, natočit vítězný film nebo vystudovat 4 vysoké školy, vždycky mu bude ale chybět UZEMĚNÍ. Všechno jídlo je ze země/Země. Země je v Řádu první.
Pokud
13.3.2026Pokud lidé, usilující o osobní rozvoj, cílevědomě nepropojují jednotlivé již dosažené vhledy a zůstávají svou pozorností u atraktivních témat, přicházejí o možnost uvidět „TO CELÉ“ ve větší logice a ustrnou na půlce cesty.
Kontext
12.3.2026Malé dítě žije ve svém dětském světě, kde „Dobro vítězí nad Zlem“ a hlavně MAMINKA a ostatní, dospělý svět, odpovědnost, úkoly a kontext BYTÍ ho nezajímá. Na to má nárok. Když ale dospělý člověk zůstane v dětském nárokovém světě, pak všechny požadavky a povinnosti dospělosti vnímá jako ohrožení. Odmítá vnímat a respektovat kontext, v němž se pohybuje, a jako malé dítě se zlobí, že tu ZASE není jeho máma, aby ho zachránila.
Tragické následky
11.3.2026Jedním z tragických následků „nepřítomné matky“ je potřeba přimknout se k náhradní skupině pro pocit bezpečí, že někam doopravdy patřím. A ti opravdu nejzdatnější usilují o to „být vidět“ a být uznán pro svou cenu. A tak se pro mír a blaho světa válčí mezi státy stejně jako mezi náboženstvími za jedině správnou myšlenku – tu NAŠI! Žádný člověk to nemůže nijak změnit. Změnit se dá systémové zapletení a doopravdy stát na značce rodiče pro vlastní děti. Když TO má dítě „doma dobrý“, doma panuje ŘÁD, „blbá škola“ ani jiné větry dítě neohrozí. Každý sám, každý s tím svým.
Chyba
9.3.2026Je „chyba“, když potomek usiluje svým konáním, „napravit“ vinu svých předků. Tak například dcera pracuje v azylovém domě, „protože matka vyhodila tátu“, a z něj se stal bezdomovec. Otec, hrdý fašista a voják, učil syna o správnosti Hitlerových záměrů a hrůz , a ten se nakonec dal k Židům a bojoval s nimi proti Arabům. Hrdý syn svého otce, vojáka a přesvědčeného komunisty vítajícího okupaci vojsky VS, sám bývalý komunista voják, se stane „demokratickým“ prezidentem. Nemohl jsi studovat, tak já vystuduju, sebrali ti statek, tak já ho obnovím … a pak zbankrotuji, odložila/zabila jsi dítě, tak já nějaké adoptuju, nebo taky nějaké zabiju atd. Jedna loajalita velí: „Udělám to jako ty, NEZRADÍM!“ Druhá ordinuje: „Vezmu na sebe vaše viny a bude to vyřízené.“ Malé dítě v loajalitě do konce života.
Jak se mám
6.3.2026Když všechno vypne, bude zákaz vycházení, nebude možný kontakt s blízkými, nebude nikdo, kdo by mě obejmul, podržel, vždycky budu mít po ruce FOCUSING , a tím pádem možnost zjistit, jak se doopravdy právě teď mám. Focusing nikdo nevypne. Sám sobě s vlídností z vnitřních zdrojů.
Strategie oběti vítězí
6.3.2026Strategie oběti vítězí v systémech, kde nepanuje ŘÁD a kde je snaha zakrýt skutečné motivy jednání. Tak ve školách vládnou „zlobivé“ děti, v rodinách chudák nejhůře nemocný člen, ve veřejné prostoru „ne vlastní vinou“ matky samoživitelky a nevyslyšená opozice, zrazené státy a obětované národy. Ještě tak se dostane na zachráněného delfína, na moc prší – málo prší a na válku, ale na ostatní už ne. Nefunkční systém.
Utrpení
5.3.2026Blíží se doba, bohužel (ale zákonitě z důvodu hypetrofovaných požadavků a nároků lidí), kdy se nebudeme ptát, kam pojedeme na dovolenou, ale kde seženeme něco k jídlu a jestli budeme zítra ještě naživu. Vše se zjednoduší na nejzákladnější princip přežití, rázem přestanou stížnosti na matku a na to, co jsme měli dostat od ní, partnera, dětí, práce atd. , a do popředí se dostane jen to, co si sami opatříme – nebo ne. Skrze utrpení si tak začneme vážit „holého“ života. Dokud bomby na nás nepadají a jídla máme dosyta, máme i teď možnost uvidět dar života jako největší hodnotu, jakkoli naše individuální příběhy mohly být opravdu bolestné. Jestliže dnes ještě žijeme, podařilo se nám evidentně přežít, zvládli jsme to. Staří lidé umřeli v souladu s řádem „na stáří“, mladí mrtví to nezvládli, a to je všechno.
Výhoda válek
4.3.2026Výhoda válek – malých, velkých, osobních, světových … je v tom, že ta HRŮZA snadno upozadí skutečnou příčinu jejich rozpoutání a v té hrůze se také snadno „zapomene“ na osobní odpovědnost a vinu jednotlivce na všech úrovních konfliktu. Pak po válce: „Válku už nikdy až do příští války“. Zkrátka výhoda války.
Možné
4.3.2026Je možné, že hlavním důvodem, proč se někteří lidé „nemůžou hnout z místa“, je to, že „řeší“ zástupná témata. Tato strategie jim umožňuje mít argument „tolik se snažím“ a omlouvat svou vinu. Na druhou stranu jim to umožňuje zůstat loajální s původním rodinným systémem. Chatrná mocenská pozice a zřejmý nesouhlas.
Málo pravděpodobné
3.3.2026Je málo pravděpodobné, že by se dítě samo od sebe vzdalo své loajality k rodičům, když se sami rodiče své loajality k otci nebo matce nevzdají. Je větší šance, že si dítě bude žít svůj život, když si rodiče své zapletení v původní rodině vyřeší. V takovém případě se rodiče stanou dospělými a dítě se o ně (a předky) může přestat na svůj úkor starat.
Nikdy
28.2.2026Nikdy se nedozvíme motivy jednání a celou „pravdu“ o naší rodině a předcích. Náš obraz o tom je sestavený z informací, které jsme slyšeli, viděli a zažili a byli jsme ochotní přijmout. Je to princip propagandy stejný jako u státní moci. Z pohledu rodinných konstelací se jedná o princip osobního svědomí – u nás se to dělá „takhle“, a kdo je proti, bude vyloučen, potrestán, zastřelen. Nikdy to nebude jinak, dokud nebudeme ochotní v první řadě přijmout, že věci mohou být také jinak, než jsme si mysleli. Do té doby zůstaneme malými dětmi, budeme hájit nevinu rodiče estébáka, hodného komunistu, souhlasit s popravou Milady Horákové a se vstupem vojsk VS, nebo odsuzovat zlého dědečka a matku, která opustila našeho hodného tatínka.
Zeptat
27.2.2026Co se odehrává v dítěti, když se chce rodičů na něco zeptat, ale nemůže se k tomu odhodlat? Chce se o něčem ubezpečit, něco ověřit nebo vyloučit. Obává se ale, aby se nedozvěděl něco, co by ho znejistilo a co by mohlo převrátit jeho představy o světě. Bojí se, že se na něj rodiče budou zlobit, nebo jak jeho dotaz na rodiče dopadne. V hlavě i v celém těle běhají obavy z různých následků, ale nejvíc se bojí, že nebude viděné, že dojde OPĚT k přerušenému sbližování. Totiž období, kdy se dítě nemilosrdně, bez ohledu na následky na všechno ptá „PLOČ“ (= proč?), je dávno pryč v době, kdy ho „zajímají“ aktuální témata a kdy je naplno rozvinutá systémová loajalita. Děti dobře cítí rozdíl mezi „obyčejným“ dotazem a dotazem „nebezpečným“. Obvykle to řeší tak, že na obyčejné se klidně zeptají, a ty nebezpečné „si nechají“. Rodič na značce dítě vidí vždy.
Dětská láska
26.2.2026Dětská láska je slepá do té míry, že si dítě dobrovolně nasadí klapky na oči, a zavřené ve skříni svým dětem sděluje: „Tohle je celý svět a tohle je náš rodinný příběh v něm!“, a jeho děti uvěří, jako ono uvěřilo těm před ním.
Zvítězila – prohrála
25.2.2026Když chce žena zvítězit nad mužem, už prohrála.
Lákavá
24.2.2026Lákavá je představa, že nám budou odpuštěny „naše viny“, které máme vůči svým rodičům, partnerům, dětem, druhým lidem a jiným proviněním proti ŘÁDU a ŽIVOTU: “ Odpusť mi, že jsem ti byla nevěrná“, „Odpusť mi, tati/mami“, že jsem tě neměl v úctě“, „Odpusť mi, dítě, že jsem tě doopravdy nechtěla“, Odpusť mi, že jsem tě podvedl a okradl“, „Odpusť mi, že jsem tě zabil ve válce“. Takové odpuštění není možné. Je to ale víc než si své viny neuvědomovat, zlehčovat nebo popírat.
Něco je špatně a králičí práva
22.2.2026Naši králíci, když byli akorát, dostali klackem za uši a měli jsme je k obědu, bez ohledu na jejich práva. Husa se zavřela a vykrmovala „násilím“, a pak byla pěkně tučná a měla velká játra- lahůdka na chleba. Něco je dnes špatně s lidmi, když některá zvířata jsou tak či tak vyvolená, dokonce na úkor lidí. Netopýr na půdě, krávy v Indii, brouci v Egyptě, psi a kočky v Čechách atd. Něco je špatně, když lidi nemají co jíst a krávy jsou chráněné, a nebo si nemůžou koupit vajíčka kvůli drahotě, protože lidští zástupci slepic nesouhlasí s jejich osudem. Za přivázání psa, který utíká (přeleze plot) a zakousne sousedovi drahou kočku nebo plemennou slepici, zaplatí za přivázání i za slepici člověk. Když je opravdový hlad, jako první se jedí psi a kočky, bez ohledu na víru, ideologii nebo morálku. Když je opravdový hlad, jedí se i lidé navzájem. Připravme se. Úkol rodičů je vést děti v řádu přirozenosti. Bílý tesák nemůže nahradit matku ani otce, je to pes, jako my jsme od rodičů jasně věděli, že naši roztomilí králíci byli králíci na maso a že Ferda půjde taky.
Všechny rady
21.2.2026Všechny dobré rady, jak se má chovat žena nebo muž, aby partnerství vydrželo, jsou marné, když jeden pro druhého nemá místo, nebo ho rovnou nechce jako partnera.
Čidlo
20.2.2026Dědi se rodí předurčené. Bílým rodičům se narodí bílé a černým černé dítě. Kromě toho jsou děti v rodině jako bezpečnostní čidlo v atomové elektrárně. Reagují na jakékoliv porušení rovnováhy „provozu“ a ZASAHUJÍ. Na rozdíl od elektrárny, kde se snaží co nejrychleji najít a opravit příčinu, v rodině se to zpravidla neděje. Hlavní úlohu za „vedení podniku“ převezme na sebe dítě a pokračuje se v nouzovém režimu až do zhroucení.
Řád a moc
17.2.2026Držet řád je něco jiného než TO ovládat. Rodič má moc nad dětmi a jako jejich vládce a vůdce ovládá dění v rodině. Výhodné pro všechny členy je, když přitom respektuje systémová pravidla, ŘÁD, a to bez ohledu na to, co jako dobré nebo zlé určuje aktuální morálka nebo ideologie. Rodič k tomu musí přijmout, že je vlastně jen ve službě TOMU VÍCE. Totéž platí pro fungování států.
Koncept
17.2.2026Koncept integrace cizinců/cizího do většinového prostředí se neřídí přáními, ale systémovým řádem. Jako si vlci radši dojdou pro ovci, než by se honili po lese, tak kormoráni likvidují rybářům ryby, medvědi žerou lidi a invazivní druhy ohrožují a vytlačují původní rostliny a živočichy. Integrace cizinců není možná z principu loajality k původní „rodině“. Pár Španělů (a přivezené nemoci) zničilo Inky, protože si svůj prostor proti nim neochránili. Dynamická rovnováha systému funguje. Češi a Slováci se na konec rozdělili, Němci byli odsunuti, Italové, Číňani, Hispánci v Americe atd. Dokud si Češi (…) neporodí tolik dětí, kolik potřebují na práci a potřeby společnosti, do té doby budou společnost, která je závislá a tudíž chatrná a náchylná k problémům. Na úrovni rodiny se to týká adopce a pěstounské péče.
Můžeme se domnívat
16.2.2026Když přistoupíme na to, že například zdravotní symptomy (nemoce) jsou spojeny a vyjádřením systémového zapletení, pak se můžeme domnívat, že vyléčení jedné obtíže neznamená úzdravu, pokud se neobnoví systémová rovnováha, symptom produkující.
Záměrně
14.2.2026Jakmile i nevědomě, ale zejména záměrně a cíleně racionalizujeme (omlouváme, zlehčujeme) vlastní viny a odpovědnost, vydáme se na cestu, která nutně skončí debaklem. Čím déle to trvá, tím menší je šance z toho vystoupit a tím horší jsou následky. Tím také sílí potřeba prosadit za každou cenu svou „pravdu“, v marné snaze zvrátit zákonitosti systémového řádu. Jestli ne my, pak zaplatí určitě naše děti.
Spontánní manifestace
14.2.2026Dnes jako tehdy. Pravdivý příběh: Byl jsem v Praze s kamarádem na Václaváku na Můstku, když se otvíralo metro. Koukali jsme, co se děje, a od muzea šel prezident Husák. Když nás míjel, kde se vzali, tu se vzali, pánové, vrazili nám do ruky českou a sovětskou vlaječku a začali skandovat „Ať žije KSČ“. To jen tak nezahodíš. Husák zmizel a zmizeli i „pánové“. Tak jsme spontánně manifestovali na podporu KSČ a prezidenta. Komedie dnes jako tehdy. Vinu neomluvíš argumenty typu „já jsem o koncentračních táborech nevěděl, i když vězni chodili kolem každý den“, „taková byla doba, dělal jsem jen svou práci“, nebo „byl jsem mladý a nezkušený“. Nepřijatá vina je příčinou nerovnováhy systému. Čím je člověk „výš“, tím větší jsou z toho potíže.
Snaha
12.2.2026Dospělý se o svou spokojenost stará a pracuje na ní. Mimino se snaží jen o to, jak co nejrychleji najít matčin cecík a přisát se na něj. Miminko bere svou spokojenost od matky, je na matce přirozeně závislé. Dospělý skončil se snahou najít „náhradní cecík“, je v tom smyslu ne závislý – na práci, partnerovi, zážitcích, sportu, terapiích atd.
Místo viny trest
11.2.2026Někteří lidé, místo aby definitivně OPRAVDU přijali svou vinu, se radši trestají. Často se to projevuje tím, že nežijí spokojený život. Typicky matka, která nebyla přítomná pro své děti, se „obětavě“ stará o vnoučata, ale bohužel (zákonitě) za to sklidí jen nevděk. Muž posílá peníze dítěti, o které se dříve nestaral, ale všechno darmo. Nebo muž jde nakonec do vězení nebo má exekuci za neplacení alimentů. Trestají se docela vědomě i děti, když mají pocit (nebo doopravdy), že něco provedly, zpravidla matce. Samy si ukládají tresty nebo se zabijí. Je také loajalita sebevražd a odmítnutí žít svůj život naplno, šťastněji než předkové.
Pomsta rodičům
8.2.2026Dítě se mstí rodiči, když se s ním soudí například o výživné. Mstí se také rodiči, když zpochybňuje závěť a soudí se se sourozenci. Dítě se často mstí rodiči, když ten druhý „nespravedlivě“ strádá a trpí vinnou partnera. Mstí se rodiči tím, že se poškozuje, nebo je rádo nemocné, aby viděli a PAK litovali. Mstí se rodiči, když ho udá moci pro jiný názor než oficiální. Dítě mstou na rodičích páchá sebevraždu.
Zneužití rodiče
8.2.2026Někteří lidé si stále udržují zlobu na rodiče, aby tématem „zlý rodič“ zakryli to, co sami napáchali, k čemu se nechtějí znát a nést důsledky svého jednání.
Uklízím
6.2.2026Když uklízím s brýlemi na očích, vidím nepoŘÁDek, který jsem bez brýlí neviděl, a věci, o kterých jsem si myslel, že jsou v poŘÁDku. Obvykle „uklízím“ bez brýlí, je to všechno bez nich pohodlnější, dokud nenarazím.
Až
3.2.2026Až naši rodiče umřou, už se jich na nic nezeptáme. Když naše rodiče umřeme ve svém srdci, už se jich na nic nezeptáme, až je budeme potřebovat. Ke své ztrátě.
Jako
1.2.2026Jako lavina, jako rozvodněná řeka, jako požár, jako vichřice, jako zemětřesení, jako valící se láva, jako tsunami, takový je proud života. Nestará se, co kdo chce, nemá žádnou morálku ani záměr, není proti nikomu a ničemu, nikomu neslouží, jen je. Proto je tak důležité mít děti jako pokračování, proto máme touhu a vášeň. Záměr mít děti, aby měl „kdo vydělávat“, aby se měl kdo o nás starat, je zneužití, a proto nevychází.
