Uctivé jednání
14.10.2026„Maminko, děkuji za VŠECHNO, co jsi mi dala, a co jsi mi nemohla dát, o to se postarám sám,“ Postarám s úctou a pokorou k tvému daru, a nikdy ne navzdory.
„Tatínku, …“
„Rodiče, …“
Tak dlouho
13.10.2026„Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“, je známá věc. Když se nám nebo našim blízkým stane nějaká vážná věc nebo nemoc a my to „vybereme“, nebereme to často jako přízeň osudu a příležitost začít věci dělat jinak. Proto místo „něco malého“ přijde „něco velkého“. Každý potřebuje svou dávku utrpení na to, aby udělal změnu. Pro někoho je ta dávka smrtelná. Platí pro rodinné záležitosti a platí i pro fungování společnosti.
Zjednodušit
13.10.2026Někteří lidé „nestíhají“ trvale, mají toho stále hodně. Obvykle je to proto, aby něco zakryli (zakrývací funkce symptomu). Nejčastěji svou vinu, když jejich duše není přítomná například v současné rodině. Když už úkoly přerůstají všechny limity, je čas bytí zjednodušit. To se povede, když se postavíme na značku partnera, rodiče, případně dítěte. A tak místo umytého nádobí, úklidu, teplé večeře stačí před odchodem „jen“ vypnout troubu.
Volby
12.10.2026Obvykle volíme podle našich priorit, aniž většinou víme, že volíme z pozice vlastního zapletení. Podle toho také svou volbu dlouho obhajujeme, abychom jednoho přišli na to, že volíme někoho, kdo stejně není s to splnit naše hluboká přání/očekávání o ztraceném, nebo nikdy nepoznaném pocitu naplněnosti, jistoty a bezpečí.
Pomocí spravedlnosti
10.10.2026„Kdy a kde v historii byly zbudovány říše, zakládána náboženství, budována města, rozšiřována civilizace pomocí spravedlnosti?“
Dědičný „hřích“ předků berou jejich DĚTI na sebe a platí za ně vlastním životem. O co hůř, vytvářejí novou systémovou nerovnováhu a nové dluhy pro své děti. Dětská slepá láska, systémová loajalita, je skutečný důvod, proč říše zanikají a společenské systémy se hroutí. Žádné společenské uspořádání ani žádný lidmi vymyšlený „bůh“ není „lepší“ rodina/matka, tak proto. Nezhroucení rodinného systému jako instituce a pokračování života zabezpečuje sexuální pud. Sexuální pud se nestará o spravedlnost ani o morálku, ani o dluhy a spokojenost, ani o viny. Je vždy ve službě Životu. Proto přes TO všechno také MY jsme tady.
Poradit
8.10.2026Někteří lidé se přicházejí poradit o svém životě hlavně proto, aby se jim dostalo potvrzení, že mají pravdu oni.
Hurá
6.10.2026Nejdřív se zdálo, že by nenažrance mohly od rozpoutání války kvůli jejich nenažranosti stále více a více se hroutícího „Západu“ „zachránit“ nějaké velké přírodní katastrofy. Válka a katastrofy to je moc ztrát i na nenažrance. A hle, řešení se našlo. Jako před nedávnem Covid tu máme další virus z Východu a z Afriky (ale ten moc netáhne). Postup už je ověřený a vyzkoušený. Pro dobro lidu lid vystrašit, aby se neptal, kdo se ptá zavřít, a v rámci bezpečnosti se nasadí Full Control a zákaz vycházení a opíchat.
Pod kontrolou
5.10.2026Jedním z důvodů, proč někteří lidé nežijí spokojeně, je to, že chtějí mít svůj život pod kontrolou. To ale znamená, že ze systému vylučují to, co se jim nehodí. Nejsou spontánní, žijí v napětí a v pocitu, že jim „svět nerozumí“. Podle hesla „Odmítaného chleba největší krajíc“, systémově je to „vylučování ze systému“, se jim záměr „žít spokojeně“ nemůže zdařit.
Nešťastný syn
5.10.2026V. Hugo: Bídníci
„Chybí-li otec, nešťastný je syn.“
Někteří lidé už ale dobře vědí, že když chybí matka, nešťastní jsou násobně VŠICHNI.
Odvěký zákon
4.10.2026Jakob Wassermann: Případ Mauricius (1928)
Jestliže se člověk někomu zadá a vyjme přitom s tajnou výhradou vlastní duši, dá si přitom darovat druhého duši tak, jako by šlo o skutečnou, poctivou výměnu, dopouští se zločinu, snad nejtěžšího zločinu, jakého se lze dopustit. Ani zrnko máku se jeho vina nezmenší tím, že se vymlouvá: Já to nevěděl. Tady platí: To máš vědět… Neznalost zákona nechrání před trestem. Zákona? Jakého zákona? Toho, který je v nás?
Cvičení
4.10.2026Na cvičení MAMINKA se nejlépe pozná, jestli hrajeme, hlavně pro sebe, hru „Na lepšího“. Jestli matce cokoliv vyčítáme, nebo když se ne – přiznáme k „vždycky to budu chtít…“, tak o sobě konstruujeme ideální/iluzorní obraz, založený na VZDORU, a jsme mimo. Rozhodování o tom je z největší části na osobnostní úrovni – je to rozhodnutí zradit požadavek loajality k osobnímu svědomí. Znamená to také vzdát se MOCI, která z takové loajality vyplývá, za což není adekvátní náhrada. Ziskem je ale možnost žít vlastní život ve spokojenosti, jak je to jen možné.
Neudělá
1.10.2026Neudělá změnu ten, kdo odmítá přiznat svou temnou stránku a silou tlačí prosadit o sobě obraz vzorného člověka, který ví, jak se má vystupovat a jednat. Často je to dokonce tak, že změna je vědomě nebo nevědomě pouze deklarovaná, a na nejhlubší úrovni si chce ponechat své mocenské ambice, pozici oběti, neprávem získané výhody atd.
Necítit
30.9.2026Když jsme v pozici oběti, nejenom že na všechno máme nárok a můžeme se „oprávněně“ litovat nebo vztekat, ale hlavně nemusíme cítit vlastní odpovědnost za to, jak žijeme svůj život. Člověk v pozici OBĚTI se sice vzdává své důstojnosti, ale má to spoustu „výhod“.
Příkaz Boha
29.9.2026Josef Klíma: „Lidé Mezopotámie“:
„Už za sumerských dob se stalo zvykem předkládat projekt válečné výpravy jako příkaz některého vlivného boha. Ve jménu národního boha Aššura byly dobývány další a další země, v jeho jménu byli poražení a revoltující krutě mučeni.“
Dnes jako včera je to marný pokus zastřít vlastní individuální odpovědnost.
Angína
29.9.2026Angína jako nemoc, angína jako úzkost, angína jako vzdor, angína jako sebevražda…
Limit
28.9.2026Každý člověk je limitovaný v nějaké oblasti, a proto i kdyby se snažil sebevíc, dál se nedostane. Na limit je možné nahlížet jako na nepřízeň osudu a vzdorovat (sebevražda), nebo kontaktovat se takto s vlastní realitou a souhlasit s ní.
Čokoláda
25.9.2026Dokud nebyla vynalezena čokoláda, nikdo po ní netoužil. A tak by lidé do dnešních dnů klidně žili bez, kdyby… Kráva žere trávu po celé věky a je ok, ptáci staví hnízda, jak byli zvyklí, žížala leze v zemi a taky je ok atd. Jen lidi furt potřebují NĚCO jiného. S každým objevem nových „potřebných“ věci se zrychluje i potřeba mít TU novinku, která je „nezbytná“ pro naplněný život, takže dost lidí nestíhá a odpadávají, jako běžci při maratonu. Proto lidé berou prášky na „nervy“, obalují nervy tukem, žijí „zdravě“, jezdí znovu a znovu na dovolené, ale nejsou nikdy spokojení. Kdo chce víc, nemá nic. Matku NIC JINÉHO nenahradí. Jak se také ukazuje, rozum a myšlení jde spíš proti opravdové spokojenosti, protože lidé už od „opice“ stále vymýšlejí nějaké píčoviny, co ještě. Pošleš děti bosé, 4 kilometry do školy, když ještě nesněží? Asi ne. Pokrokem to můžeme nazývat jen v případě, když současně víme, že je to pro člověka posun do debaklu.
Mužská agrese
24.9.2026Mužská agrese je pro rodinný systém jako vláha a živiny pro zahradu. Přiměřeně a v pravý čas. Přelito ani přehnojeno očekávání nenaplní. Tam, kde není dostatek, vzniká poušť.
Jednotlivci
21.9.2026Válku vždy rozpoutávají jednotlivci pro své zájmy. Co bylo Čechům do toho, že v Sarajevu zabili rakouského arcivévodu Ferdinanda? Nic a museli do války za císaře pána. To je odjakživa starý scénář. Když je v systému nerovnováha, hroutí se mocenské pozice a staré pořádky, „bude válka“. Když jednotlivec, každý sám nic neudělá, naplní se osud muže a ženy v té hrůzné podobně: muži umřou ve válkách, ženy budou znásilněné muži, děti umřou hlady a následky utrpení, zůstanou bez rodičů atd.
Opatrně
21.9.2026Jeden musí být opatrný, když chce jen tak šířit dobro. Jen tak, protože sám DOSTAL. Nejen že je pro mnoho lidí podezřelý, že se za tím skrývá něco nebezpečného, ale hlavně lidé neumějí přijmout DOBRO bez toho, aniž by se necítili provinile. V konceptu rovnováhy „dávání – braní“ obvykle chtějí hned svůj „dluh“ vyrovnat. Místo aby DOBRO poslali po proudu života dál, ve snaze zůstat nevinnými a nikomu nic nedlužit, se tím zastaví a zůstávají stát na místě. Trpět je snazší.
Vzpomenout si
20.9.2026Sem tam, jednou za čas se hodí vzpomenout si na všechny, kteří byli před námi, kteří zvládli přežít války, epidemie, hladomory, historické křivdy, útěky před čímkoliv atd., všechny myslitelné hrůzy i radosti, abychom se my mohli narodit a v nějakém čase tu na Zemi žít. Život jsme dostali, tak našim jediným opravdovým úkolem a závazkem je ho posunout, předat dál.
Každé dítě
19.9.2026Každé dítě zoufale touží, aby jeho maminka už konečně řekla, že ho chtěla, že se na něj těšila a že jeho tatínek je krásný a nejlepší. Udělá pro to cokoliv! Je to marné, když to tak nebylo. Často takové dítě hledá záchranu u partnera se stejným osudem, protože „jen on (ona) má stejné zážitky a jen on mu doopravdy rozumí“. Radovat se z daru života i z „utrpení“ jako příležitosti je opravdové řešení. Stačí souhlas.
Řekl
18.9.2026„Život jde hladce, jen já si to komplikuju“.
Nejlepší
17.9.2026Nejlepší pro cizí zájmy v nějaké zemi je, když ve vrcholných funkcích státu stojí (dva- nebo více) vydíratelní „agenti“. K zakrytí vlastní viny a ohrožení slouží slova o zájmu státu. Nepřijatá vina jen zvětšuje nerovnováhu systému, tudíž je to proti lidem, v jejichž údajném zájmu se TO děje. Většina lidí, v iluzi, že se konečně našel někdo, kdo jedná „v mém zájmu“ ( = lepší matka), s tím nadšeně souhlasí do doby, než se musí povinně očkovat, skončí v koncentráku, státu dojdou peníze původně určené pro vlastní občany, nebo zemřou jeho děti v cizí válce.
Slyšeli vyprávět
17.9.2026Kde se vzala, tu se vzala, z vedlejší cesty se vynořila maminka s kočárkem a po ní holčička s kočárkem a miminkem. Hezké, roztomilé. Nečekané a zarážející bylo, že ta roztomilá holčička s tím kočárkem a svým miminkem měla u ucha „telefon“ a telefonovala. Je jisté, že jsou maminky, kterým jen dítě nestačí.
Přirozeně
16.9.2026Jakkoli je proces konstelací, ať už modelových nebo konkrétních, zajímavý, inspirativní a emočně silný, většina lidí přirozeně hledá především řešení vlastních potíží, a to co nejrychleji a pokud možno bez vlastní větší investice, a ještě k tomu za účasti „substituční matky“. Když se jim toho nedostane, hledají jinde. Změna nerovnováhy v systémovou rovnováhu vyžaduje „zradit“ a odhalit se. Inspirováni modelovými konstelacemi nebo účastí na semináři rodinných konstelací se k tomu odhodlají ti, kteří se rozhodnou skončit s dětskou slepou láskou. Účastí na konstelacích (a také při focusování) dostáváme jako DAR možnost pobývat v prostoru toho VÍCE a uvidět ŽIVOT se vším. Dávám – dostávám.
Není
16.9.2026Někteří lidé, když se začnou hroutit jejich nefunkční koncepty, usilovně hledají pro sebe nějakou výjimku z vlivu systémových zákonitostí, loajality a dětské slepé lásky. Žádná taková výjimka není. Možné je pouze vzít si svůj díl odpovědnosti.
Zuby nehty
16.9.2026Zuby nehty se většina lidí drží svého obrazu o životě, jen aby se neukázalo, že je to omyl, vykonstruovaný příběh. Je to proto, že odhalení reality znamená úplné hroucení všeho, co bylo na OMYLU postaveno. Je to ale příležitost posbírat to cenné, TO OMYL odložit a pokračovat, když dostali tu příležitost k ŽIVOTU.
Názor
15.9.2026Když děti nebudou na sociálních sítích, nebudou muset řešit kyberšikanu. Když děti nebudou mít telefon, budou muset přijít včas, jak bylo domluveno. Když děti nebudou moci používat umělou „inteligenci“, budou muset rozvíjet a používat svou vlastní. Kdo je blbej, půjde dělat práci, která se bez inteligence obejde. Jednoduché.
Beseda
13.9.2026Ve středu 16.9. 2026 od 17 hodin máme ve Višňové besedu na téma „Příčiny a důsledky odmítání vlastního pohlaví“. Vlastně je nejdůležitější informace už teď, že se tento fenomén stal aktuální. Ještě strašnější je to, že se tento symptom společenského dění stal „normou“, na kterou si většina lidí zvykla, a tím podporuje. Nikdo neřekl DOST! Existují dvě pohlaví- muž a žena, oni plodí potomky a to je v Řádu. Ostatní je mimo normu, slepá ulička, jakkoli to existuje. Život se vším v řádu staví vždy muže a ženu na první místo, i když aktuální společenská atmosféra a opatření tuto danost relativizují. Stavět vztah muže a ženy na první místo není „hrdinství“, ale pouhé konstatování, i když osobní svědomí společenského dění tlačí na „nezradit“. Je to stejné, jako s úctou „zradit“ osobní svědomí rodinného systému. Taková zrada je v prospěch systému rodiny/společnosti.
Ledaže
13.9.2026Pátrání po minulosti, hledání ve vesmíru, vědecké objevy v různých oblastech, jak se zdá, nedokážou zabránit tomu, aby lidi přestali válčit. Ledaže v tom úsilí, které nic „nevyrábí“, byla někde hluboko skrytá naděje, že bude objeven lék na blbost, neřád, hamižnost a nepokoru. Těm před námi se to evidentně nepovedlo, tak se zdá zbytečné TO vyhrabávat z písku. Jak to tak vypadá, bude muset každý sám, každý s tím svým.
Otázka pro zastánce digitální měny a její podporovatele
12.9.2026Co uděláte, až VAŠE peníze na účtu vám banka nebude chtít vydat, protože: Převádíte na jiný účet větší částku, MOC vás potrestá a „domluví“ se s ústavem a na půl roku vám zablokuje všechny účty, protože jste se ptali na něco, co mělo zůstat tajné, když nesplníte sociální kredity, nastavené vládci, a tak budete mít jen omezený přístup ke svým penězům? Co uděláte, až si „inteligence“ vezme vaše peníze nebo jen tak zablokuje celou banku? Za co koupíte dětem chleba, když nepůjde elektrika?
S maminkou je to všechno snadné, nic není problém, maminka se o MĚ postará vždycky, vždycky myslí na MÉ dobro, ale když stojíme na značce, je zřejmé, že tahle „nabídka péče“ maminka není.
Přešlechtěné
11.9.2026Přešlechtěné a pohodlné lidstvo s telefonem nemůže obstát v lese bez navigace, stejně jako domácí Puňťa není životaschopný vlk. Kdo přijde o schopnost obhájit svou existenci, zaniká. Umělá inteligence má být ve službách člověka, ale nedávno obelhala své „rodiče“, aniž si toho všimli. Pohodlní lidé, bez zdravého rozumu, projektují dobu, kdy lidé nebudou potřeba (beztak „západní matky“ nerodí). Kdo se vzdá telefonu a internetu, ať se přihlásí!
Spravedlnost
10.9.2026Když vybouchla sopka a zasypala Pompeje, zasypala stejně chudé i bohaté, mocné i ponížené. Tak to bylo spravedlivé podle principu „Pro všechny stejně“. Někde mají blízko k moři, tak je smete tsunami, a ta si taky nevybírá. Zemětřesení se neptá na souhlas nikoho a zatřese se všemi. Kdo si postaví u řeky dům, jako jeden muž má jistotu, že bude vyplaven. Je to sice „blbý“, ale kromě následků jsou s tím všichni srozuměni a CÍTÍ, že je to spravedlivé z hlediska řádu. Stejně jako je cítit spravedlnost, je cítit i nespravedlnost.
„Jak to, že On (malý bratr) se může dívat na televizi a My jsme nemohli?!“
„Jak to, že já už bych za to seděl v kriminále, ale on ne?!“ Atd.
Nespravedlnost smrdí a není ji možné zabalit do žádných navoněných obalů – slov nebo argumentů.
Dvě polohy
9.9.2026Když dítě „může“ za to, že je matka nespokojená se svým životem a že kvůli dítěti a vůbec nemůže žít život svobodně a naplněně, jak si přestavovala, pak se dítě buď úplně stáhne a „nechce nic“, nebo se zašprajcuje a svůj deficit matky přemění v NÁROK brát, bez ohledu a všechno ostatní. Na úrovni osobnosti se jedná o čiré zlo, které má sice logické vysvětlení, ale žádnou omluvu.
Tolik lidí
7.9.2026Je tolik lidí a každý chce něco jiného – a přitom v principu to samé.
Zamyslet se
6.9.2026Když stojíš jako zástupce v roli při konstelacích, nemůžeš mít žádný záměr, abys byl protagonistovi pro jeho věc opravdu k dispozici. Podobně při provázení ve focusing. V životě člověka jsou konstanty, které nemají žádnou morálku – například nemoci, Život, Smrt, pocity atd. Hodnotu jim ale přiděluje člověk. Při provázení se to projevuje tím, že provázející a prožívající „spolu trpí“, případně se navzájem chrání a litují, v konstelacích takový zástupce v roli zmiňované konstanty prožívá pozitivní nebo negativní pocity. Takový zástupce by se mohl například, ke svému dobru, zamyslet a propátrat, jakou má k tomu motivaci.
Mít dítě
6.9.2026Neexistuje žádný argument natož právo, aby lidé, kteří nemůžou mít děti obyčejným sexem (mezi mužem a ženou), je měli. Všechny postupy, jak to obejít, směřují osudově k debaklu. Ne jenom že je dítě postaveno jako priorita nad partnerství a rodičovství, ale dítě je v takovém konceptu zneužito mocenskými ambicemi zpravidla ženy. Nehledě na to, že existuje vždy „dobrý důvod“, proč někteří lidé děti mít takzvaně „nemůžou“.
Není možné vymyslet
6.9.2026Kromě emocí a pocitů, které si nemůžeme vybírat, protože přicházejí, „jak chtějí“, náš život podmiňují a ovlivňují skryté systémové síly a systémová loajalita. Z toho vyplývá, že není možné vymyslet SPRÁVNÝ ŽIVOT a že opravdu málo záleží na našem rozhodnutí v tom smyslu.(správná matka = nevinná matka, syn, dcera, doktor, pomáhající atd.)
Obraz o sobě
4.9.2026Když si vytvoříme obraz o sobě na základě toho, co jsme sami prožili a co nám rodiče říkali, obvykle nějakou částí stojíme mimo sebe do té doby, než budeme mít ochotu se podívat na celou realitu a souhlasit s ní.
Žádný vztah
4.9.2026„Jaký máš vztah s matkou?“
„Žádný. Já už po ní nic nechci, jen aby mi dala pokoj!“
„Univerzální řešení“
3.9.2026„Přestaň se bát a všechno bude dobrý.“
Otrok
3.9.2026Otrokem se člověk stane z donucení vnější silou, nebo se otrokem stane z vlastního rozhodnutí, vlastním přičiněním. Otrokem zloby, otrok mobilního telefonu, otrok svých nenaplněných tužeb a „potřeb“, otrok alkoholu, otrok v závislostním vztahu atd.
Odkud se bere štěstí
2.9.2026„Štěstí přeje připraveným. Měl jsi štěstí, že tě to netrefilo. Šťastnou náhodou jsem získal to místo. Atd.“ Ale odkud se to štěstí pro nás bere? Odkud je ta přízeň? Co to je, co je nám vždy příznivě nakloněno, i když to aktuálně tak nevnímáme, a co jsme schopni docenit až pak?
Setrvávat
1.9.2026Setrvávat ve výčitkách k sobě, že se mi zase nepovedlo, co jsem si myslel, že už mám zvládnuté, nebo o čem vím, že dělám, ale nechci to dělat, je způsob, jak z toho procesu VYLOUČIT vlastní odpovědnost, a je to také cesta, jak nikdy neudělat změnu právě v té oblasti, kterou si nejvíce přeju a současně ji na sobě odmítám.
Slepá ulička
31.8.2026Někteří lidé se bez ohledu na značku „Slepá ulička“ urputně snaží touto cestou prorazit ke svému VYSNĚNÉMU cíli. Není ale jisté, jestli je ten cíl to, co doopravdy chtějí. Obvykle taková snaha a množství investic je nepokora přiznat si skutečnou potřebu a že zkrátka přes pýchu cesta nevede.
Staré zranění
27.8.2026Staré zranění/trauma nás v dalším životě nasměruje z původního do nového směru. Když si například uděláme výron v kotníku, automaticky budeme nohu odlehčovat, a tím si vytvoříme nový pohybový stereotyp, kromě toho, že fungování kotníku už nikdy nebude stejné. Také v těle zůstane uložena emociální informace o SKUTEČNÉM TRAUMATU toho úrazu, a rovněž vzpomínka na tu bolest i kontext události. Stejně k odchýlení z původního směru dojde u emocionálního nebo psychického zranění. Nemůžeme ale vědět, jestli nebylo to odchýlení pro nás vlastně dobré. Pokud původní směr vedl například ke smrti (nevzali mě k vojákům, protože trochu kulhám po výronu) a odchýlilo mě to do zdravotnictví, kde smrt je přítomná, ale jde mimo mou původní předurčenost, je to vlastně „výhra“. Nebo nás TO (větší záměr) přivedlo ke konstelací a focusing, kde máme možnost porozumět souvislostem a žít život naplno.
Nestane
27.8.2026„Z dvojího bezpráví se nestane právo.“
Někteří muži
27.8.2026Někteří muži, zvláště vzorní maminčini chlapci, nikdy nebudou ženě nevěrní (jako NĚKDO), mají jak se patří slušné vychování, poctivou chlapskou práci na úrovni (aby mami na ně mohla být pyšná), jsou chápaví, dělají vždy správné věci a mají vždy také pravdu a zaručené důvody svého jednání, což vyžadují i od svého okolí. Trochu jsou sice mimo, proč některé lidi opravdu nasírají, ale nevyvede je to do té míry, aby o sobě zapochybovali, zvláště když je dost lidí oceňuje. Problém je, že se s nimi jako s partnery nedá žít.
… a ti ostatní
26.8.2026Zemětřesení, sopky, sesuvy, záplavy a TI , kteří chtějí válčit, jsou do stejného pytle. Jen ničit, co už je. Zemětřesení, sopky, sesuvy a záplavy ukazují lidskou pýchu nahou, a TI ostatní ukazují svou pýchu a lakotu.
