Aktuality

Chamtivost se zpravidla projevuje tím, že "nemám stále dost". Dost mobilu, dost území, dost druhů ovoce, dost plynu, dost kabelek, dost ocenění, dost ... moci. Chamtivost (nenažranost) plodí zlo. O jednom takovém je pohádka o Otesánkovi. Měli by jí vysílat každý den místo zpráv ve 12 hodin - asi nebudou.

Omyl je dar. Vytyčuje hranice cesty, kterou máme jít k našemu úkolu.

Změna se může odehrát v jediném okamžiku. Není to ale důvod to adorovat, nebo to považovat za přelomovou událost. Může být, že klíčový okamžik je jen drobnou součástí něčeho mnohem většího. Je pravděpodobné, že se nám nikdy úplně nepodaří nahlédnout na hodnotu věcí, které tomu "historickému" okamžiku předcházely.

Co to my lidi děláme, že jsme ochotní akceptovat, že jeden z nás může všechny "spasit", udělit milost zločinci, rozpoutat válku, říkat, co je pro nás dobré a co ne, zavírat a likvidovat jiné lidi... Kam se ztratilo to dítě, které svobodně vykřikne: "Král je nahý"?

Dobrá vůle (snaha o porozumění, ochota vidět toho druhého...) se od mocenských ambic liší v tónu sdělení a následně v činech.

Špatné (nečisté) svědomí není možné kompenzovat uklízením (čistotou), stejně jako neuklízení (nečistota) není projevem čistého svědomí. Mít uklizeno (čisto) a mít čisté svědomí spolu koreluje, když je respektovaný ŘÁD.

Máš střechu nad hlavou? Máš každý den chleba? Máš telefon? Kouříš? Piješ alkohol nebo bereš grogy? Máš televizi? Máš nárok na sociální dávky? Můžeš zdarma k doktorovi? Máš internet?Nemáš každý den chleba. Nemáš střechu nad hlavou. Děti nemůžou chodit do školy. Nemáš přístup k pitné vodě. Nemáš lékařské ošetření...

"Zachráněn na poslední chvíli" je nabízené téma na víkendové konstelace pro ty, kteří "nic" nemají...i pro ty, co mají!

Lidé mají tendenci svádět své neúspěchy a zlé skutky na původní rodinu, partnera, šéfa, rozkaz velitele, "takovou dobu" atd., přičemž je zřejmé, že TO udělali právě oni.

"Nesahej na ty kamna, spálíš se!"Z jednoho semínka může vyrůst celý klas semenPo velké válce už bude navždy mírVšichni lidé bratři jsouKdyž budu ctít rodiče, bude se mi dobře dařit

Když chceš být "lepší", snažíš se být "jiný" (černý x bílý), pak na hluboké úrovni matce vyčítáš, že tě porodila TAKOVÉHO! Když na sobě něco nepřijímáš/snažíš se nevidět..., pliveš na matku.

Osobní nastavení vždy vítězí. Takže psychopat je vždy psychopat, osobní pomsta má přednost před reálným řešením atd.

Svědomí neušetříš!

Usilování o to přijít věci na kloub (udělat změnu...) je právě tím, proč to nejde. Řešení se vynoří "samo", když jsme aktivní v pozornosti a otevřenosti k tomu, co přichází BEZ našeho úsilí. Aktivita je nutná také při opouštění nefungujících scénářů.

Máme v současné digitální době jistotu, že se nedostaneme na stránky úřadu, policie, nemocnice, banky, školy nebo naše stránky, když je někdo napadne. Takovou jistotu jsme v době před potřebou internetu neměli. Nezdá se, že by to byla výhoda.

Užít si například na semináři, při sportu, dovolené, na koncertě atd. je dobré. Není to ale změna, o kterou se lidé často deklarativně snaží. Změna se musí dělat, probíhá v čase a je vždy spojená s dáváním. Potřebu "užít si"- tj. získat něco, co mi chybí (čeho se mi nedostává),…

Největší potupou a paradoxem pro PRAVDU je, když vyvstane potřeba "pravdu" uzákonit. Například pravdu o dějinách.

Válka vždy přináší pokrok, i když za hroznou cenu z hlediska člověka. Ve skutečnosti boj o prostor a vlastní zájmy se děje v přírodě všude a lidem to vadí jen v případě, že místo mrkve vyroste plevel, nebo když krtek ozdobí pečovaný trávník. Dneska jsem viděl na louce prvního čápa.…

Říká se, že ve válce žádná pravidla neplatí. Samozřejmě, že pravidla platí, pravidla platí vždy. Jen se ve válce nedodržují dohody, smlouvy a ani pravidla. Když například syn nebo dcera válčí se svými rodiči, když nesouhlasí/válčí se svým tělem, když přebírá odpovědnost (nesouhlasí/válčí s osudem) za jiného na sebe, když…

Společenská systémová nerovnováha, způsobená systémovým zapletením jedinců u moci, se v současné době prezentuje blízkou válkou, migrací, energetickým, průmyslovým a potravinovým ohrožením. A jakkoli "obyčejný" jedinec nemá prakticky šanci ovlivnit společenskou systémovou nerovnováhu, její důsledky odnese nejvíce on. Mocní si případně udělí milost - pokud nemají v plánu konkurenty moci…