Motivací k porušování principu rovnováhy DÁVÁNÍ – BRANÍ a PRO VŠECHNY STEJNĚ bývá potřeba zbavit se systémové viny. Ta se rodí v nefunkčních systémech a z nesouhlasu s ŽIVOTEM, jaký je. Nefunkční společenský systém plodí jen nefunkční sociální (pomáhající) systém, kde skutečné pomáhání je vedlejší produkt, a jehož hlavním úkolem je zakrýt skutečné zájmy mocných a společenskou nerovnováhu. V rodinách, kde například mají postižené dítě, se „vše“ točí kolem něj, jako by bylo možné změnit jeho osud. To vše z viny, že JÁ jsem na tom lépe, protože jsem „zdravý“, nebo z vědomí, že něco dlužím a nezaplatil jsem (například tajný potrat). Společným efektem této nerovnováhy je zákonitě růst nespokojenosti a utvrzování se v pocitu oběti. K rovnováze vede nový druh SPRAVEDLNOSTI, než jaký předkládá morálka: Když TY nevidíš, tak nevidíš; když JÁ nebudu vidět, tak nebudu vidět; když TY ses stal z toho svého zapletení bezdomovec, tak jsi bezdomovec, když JÁ poruším zákon, tak jsem JÁ porušil zákon… Přijetí vlastní odpovědnosti. Každý sám, každý s tím svým. Jedině z tohoto místa má pomáhání smysl.
