Když například matka “chce odejít” (za mrtvou sestrou, matkou, nenarozeným dítětem atd.), často tuto tendenci na sebe vezme z dětské slepé lásky její dítě a “odchází” ono. Méně často se stává (ale stává), že z “lásky” odejde druhý partner, “aby to partnerce usnadnil”. Vezme to na sebe a udělá partnerce prostor- například umře. Systémová rovnováha v tom ale není, je to jen další komplikace, zejména pro děti. Řešením je souhlas s partnerovou tendencí a takový souhlas je výrazem dospělosti a úcty k partnerovi a jeho osudu, i když je to pro opouštěného bolestné. Ale neumře marně. Podobně je takové ohraničení nutné, když jeden partner od druhého požaduje například pochování nebo pocit bezpečí, které se mu/jí nedostalo od jeho/její matky.
