Systémová nerovnováha se zobrazuje v symptomech. Platí to i o společnosti. V rovnovážném systému by si Slávisti podali ruce se Spartou a šlo by se v klidu a bujaře slavit. Je logické, že když máš druhého za nepřítele a případně mu závidíš, nerozumíš mu atd. a ve svém neúspěchu nevidíš svůj díl odpovědnosti, snadno najdeš NĚKOHO/NĚCO, kdo ZA TO MŮŽE. Jednou je to americký brouk, když se neurodily brambory, jindy jsou to SPARŤANÉ nebo SLÁVISTÉ, nebo jsou to ŽIDÉ, které je potřeba vyhubit. Když se ukáže, že stávající systém je nefunkční a OSOBNÍ SVĚDOMÍ nedovolí změnu, dojde k utužení vazeb a pravidel. Tím ale vzniká ještě větší napětí, které tak jako tam končí zánikem stávajících norem v systému, nebo přímo konec systému. Některé rody vymřou, sousedi si dělají naschvály k soudům, politické strany „bojují“, jen aby nemusely přijmout svou neschopnost, končí společenské systémy atd. Logické jsou projevy systémové nerovnováhy a platí to v rodinách, fotbale i ve společnosti. Lepší něco malého, nežli něco velkého. SPOKOJENÝ ČLOVĚK NEUBLIŽUJE a nemá zálibu ve válkách. Náhradní péče, nebo jakákoliv forma „náhradní matky“, vytváří jen nerovnováhu.
