Nahého císaře už máme, je to ten, kdo schvaloval vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a kdo 21. srpna 2026 bez mrknutí oka mluví k národu a poučuje „svůj národ“, co a jak. Nahého císaře už máme, ale nemáme toho chlapečka, který oproti všem normám (osobní svědomí) vykřikne „Císař je nahý“. Také chybí odvaha shromážděných se k němu přidat. Tento „císař“ s největší pravděpodobností taky ví, že jedním z důvodů, proč jsem vojska VS (nedělejme si iluze, že to nebylo řízeno z Moskvy) přišla, bylo to, že část velitelů naší armády tehdy odmítali umístění jaderných zbraní na našem území. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že Západ v případě konfliktu použije taktické jaderné zbraně a Československo zmizí. Útok VS na Německo byl naplánovaný a předpokládal, že se tanky, kterých měla VS mnohem víc než Německo, zastaví až na řece Rýn, proto protiútok jadernými zbraněmi. Někteří vojáci nesouhlasili s vyhlazením vlastních rodin, ale pro šíření komunismu to nebyl argument. Dnešní „císař“ musí vědět, že když dopustíme „západní“ zbraně a základny na našem území, že je to spíš terč než ochrana, jak se ukazuje ve válce v Iránu. Z toho je zřejmé, jak je „císař“, který místo míru propaguje válku, pro naši zemi nebezpečný člověk. Sem tam se takový vůdce národa narodí jako symptom nerovnováhy společenského systému. Nerovnováha plodí symptomy.
