Neomalený nárok

„Uvař mi kafe, jsem vyřízenej!“; „O tom si musíme ještě popovídat/povídej si se mnou!“; „Přijedeš pro mě, viď?“; „Boženo, dneska budu u vás spát, pohádala jsem se se starým!“; „Ještě že jsem vás porodila tolik. Aspoň se bude mít kdo o mě postarat.“; „No, tak jsem přišla pozdě!“; Pořadí pacientů určuje lékař ( lékař ne- sestra); Před „mocným“ se automaticky zmenšuji, protože ON/ONA určitě neprdí atd.
Většina lidí bývá takovým arogantním požadavkem tak zaskočena, že udělá, co je požadováno, i když dřív nebo později má z toho „blbý pocit“ do té doby, než tento mocenský a agresivní projev nepřijme jako normu.
Nevychází to jen s malými dětmi. Děti v takové situaci „zatáhnou ruční brzdu“ a koncept rodiče/babi/ učitele… „vše a vždy pro mě“ se ve vteřině zhroutí a z neomalence se stává chudák- rozuměj oběť.