Hranice, která je ve službě ŘÁDU- toho VÍCE, je neosobní, jakkoli to například děti i „děti“ mohou vnímat útrpně proti sobě. Rodič na značce nedá dětem k večeři čokolády kolik chtějí, nebo jim nedovolí pít alkohol, nebo jít pařit, když jdou druhý den do školy atd. Něco jiného jsou rodiči vyžadované hranice, které děti mají respektovat a které se tváří jako svaté přikázání, ale které ve skutečnosti slouží pouze k tomu, aby rodiče „vypadali dobře“. Takový koncept reprezentují věty typu „Tohle se neříká“. „Omluv se“, „Maminka se bude zlobit“ a všechny další vysvětlovačky a manipulace místo jednoduchých příkazů.