Jsou souvislosti, které bych bez znalosti rodinných konstelací nedohlédl. Nabízím dvě z nich:
Občas se setkám s rodinou, kde nový partner matky ať dělá, co dělá, nemůže s dětmi partnerky vyjít. Později se ukáže, že je zapletený do některé z pastí nových vztahů a ambic partnerky nebo svých.
Ženy po krachu původního vztahu někdy hledají partnera, který by byl i „lepším otcem“ pro její děti. Muži tato „vyvolenost“ může imponovat- dostal přednost, je „lepší“. A právě toto jsou ty zmiňované pasti.
Souvislosti z pohledu RK: Číst více >
Vlastní otec je pro dítě nenahraditelný a jeho vliv je vedle matčina vlivu zásadní a to i když dítě otce nepoznalo. Vyplývá to z pokrevního pouta mezi dětmi a rodiči. Dítě není jen matky, stejně je i otce. Tuto skutečnost je možné popírat, ale ne bez následků na dění v rodině.
Když žena neuzná hodnotu minulého manžela a nechce uvidět svůj díl odpovědnosti za konec původního vztahu, na hluboké úrovni pak dítě cítí: „Pokud není můj otec dobrý, tak já také nemůžu být dobrý“. Když se pak nevlastní otec (NO) v dobré víře (je pravda, že vlastní otcové někdy dělají opravdu hrozné věci s dětmi i ženami) přidá k tomuto postoji matky, rozpoutá dítě válku nazvanou „Ukážu ti, kdo je tady blbej“. Ta může mít různé podoby. Tím to ovšem nekončí. Nevlastní otec tímto postojem vysílá zprávu: „ Tvé dítě není dost dobré, protože je TOHO otce, co není dost dobrý, a ty –ženo jsi také divná, když sis vzala přede mou blbce.“
Je tu ale ještě nejméně jedna souvislost. Tou je solidarita mužů a žen. Když žena neuzná hodnotu původního partnera, nový partner ji také opustí nebo se zkomplikuje jejich vztah. Děje se to na základě solidarity mužů s odmítanými muži.
V této rodině je řešením uznání hodnoty otce dětí a nepřijetí role „lepšího otce“. Pak je šance, že si dítě bude moci vzít od NO to, co mu jeho vlastní nemohl dát.
Nutné je také, aby nový partner ženy uznal, že on ji může mít jen proto, že předchozí muž ji ztratil.
