„Obyčejné války“ rozpoutávají konkrétní lidé s jasně definovanými záměry, v nichž počet mrtvých a velikost utrpení lidí nehrají žádnou roli. Zničené se musí obnovovat (prachy!), spotřebují se staré zbraně a „musí“ se vyrábět a zkoušet někde nové (prachy), bude nedostatek všeho, ale lidé budou rádi i za málo (takže vše drahé, korupce, šmelina), pozornost je upřena na přežití a „nepřítele“ a ne na vlastní mocné, kteří nikdy ve válce nestrádají, ale STŘÁDAJÍ na úkor těch dole (Moc, peníze, peníze a moc). V případě jaderné války, by TO BYLO NEOPRAVITELNÉ -tj. málo otroků na práci by přežilo, zničená infrastruktura, zamořená půda, potraviny atd. NE, takový záměr válečníci nemají. Kdo by na ně dělal, komu by prodávali, kdo by kupoval? Hrozilo by, že se mocní nakonec postaví sami proti sobě. NE, takový záměr válečníci opravdu nemají. Výhodou „obyčejné války“ pro všechny lidi je, že může urychlit zvědomění, co je opravdu důležité: přežití/život vs mít možnost jet na dovolenou/na lyže, brambory vs nový svetr… Je to také příležitost „sundat okovy“ a říct, že takhle NE. Protože se války ale stále opakují a mají stejný důvod, je zřejmé, že „takhle NE“ ještě nepřišlo.
