Když máme vztek na rodiče za to, CO NÁM UDĚLALI, a když umíme focusing a víme, že máme nechat pocity se vyjádřit a ne je soudit nebo opravovat, je pro nás dobré vztek „pustit ven“. Když zůstaneme v intelektuálním postoji toho, KDO VÍ a kdo své emoce „zvládá“, všechna nahromaděná energie vzteku místo ven vystřelí dovnitř do našeho těla a ničí. Jakkoli je zřejmé, že vztekání se vůči rodičům jde proti řešení, nemůžeme přeskočit, co je právě na řadě. Když máme právě tedˇ vztek, je na řadě vztek a přijetí bude až někdy potom. Jen pozor, abychom u toho nebyli ukřivdění- v pozici oběti. „Lituji se“ je nezbytné změnit na JE MI TO LÍTO „silou“ – vlastním rozhodnutím.
