Pandemie je produkt internetového světa a vše, co je s ní spojené, je v zásadě proti člověku. Když se na dění kolem nás podíváme z nadhledu, vidíme, že digitalizace, kromě malých pozitiv, přináší především potíže. Do covidu jsme dětem zakazovali počítač a teď jsme je na mnoho hodin před něj posadili – s obrovským rizikem závislosti, musíme mít účet v bance, podle telefonu nás vysledují, kdy chtějí, píšeme si po internetu, tak není žádné “listovní tajemství”, jsme závislí na elektřině a plynu atd. To, spolu s dalším, nás vzdaluje od vlastní podstaty a zbavuje nás kompetencí žít svůj život. Je to vlastně jiná forma otroctví nebo nevolnictví, a proto je zřejmé, že to slouží výhradně vládnoucím jedincům. Současné dění můžeme považovat za symptomatický projev nerovnováhy systému lidské společnosti, dlouhodobě neudržitelné. Přesto, do doby, než se tento koncept zhroutí, vše směřuje k tomu, aby lidé “zjistili”, že otroctví je pro ně výhoda.