Vzájemné obohacování různých představ o životě je možné jen bez pocitu ohrožení. Postavil jsem si pro sebe dům. Jakkoli jsem je nezval, nastěhovali se mi do domu pavouci. Nic proti nim nemám, když si žijou venku, ale dobře. Chytají v domě breberky, které se bůhvíjak taky přes všechny možné bariery do domu dostávají. Takže mi vlastně trochu pomáhají. Sem tam ale chytnou pavouci pocit, že dům je jejich a začnou se rozlejzat a dělat si své věci. Pak vezmu vysavač a metlu a udělám pořádek podle sebe. To se opakuje, ale jde to, dá se to. Ale mravence nebo vosy s jejich nápady a představami o mém domě, ty v domě rozhodně nechci a ty hubím okamžitě. Kdybych nic nedělal, za chvíli bych neměl kde bydlet. Ať si je k sobě domů vezmou ochránci. Obecný princip platí pro malé i velké systémy.
Někdy i rodiče musí vzít metlu a vymést z domu něco, co tam třeba dítě přinese a co ruší zavedené pořádky- například drogy.
