Ten, kdo říká, že zastupuje zájmy občanů města, republiky, Evropy je vždy podezřelý z něčeho nekalého. Samozřejmě ve skutečnosti stejně jako všichni ostatní lidé zastupuje jen své priority, své zájmy. Je to stejné, jako když rodič říká dítěti: „Tohle se nedělá“ – když se to právě stalo, takže se to dělá. Rodič je takto v podezření, že nechce být rodičem na značce, a tak se obrací na smyšlenou autoritu. „Nedělej to!“ je vůlí rodiče bez postranních úmyslů i s možnou vinou.
