Většina lidí, když mají nějaký problém a chtějí se s ním posunout, nejlépe vyřešit, uvažují o posunu jako o řešení, které mají ve své představě/záměru. To obvykle nevyjde, protože „vidí“ své řešení ze stále stejných pozic, kde potíž vznikla. Produktivní posun je například to, když se my sami „pohneme z místa“, z komfortní zóny, a přizveme k řešení někoho nezávislého. V rodinných konstelacích je opravdový posun směrem k rovnováze v systému zřetelný, když „se posune“ se zástupci a „je to ono“. Riziko skutečného posunu spočívá v tom, že řešení, které se ukáže, když vystoupíme z komfortní zóny, bude úplně něco jiného, než byla naše původní představa.
