Předpoklad, že já jako rodič udělám „všechno“, aby se moje děti nezapletly do nebezpečných situací nebo nemocí jako já, zpravidla nevyjde. Zejména proto, že si nikdo nemůže ze ŽIVOTA vybírat, a pak hlavně proto, že se jedná o „vylučování ze systému“, a proto se to „na just musí stát“. Nejlepší pro celý systém (rodinu) je, když rodič na rodinných konstelacích pracuje na nastolení systémové rovnováhy například tím, že přijme postupně své viny a vzdá se systémové loajality.
