Není možné bez následků skrytý záměr nahradit zvýšenou aktivitou jinde. Dluh je dluh. Tak se děti starají o své rodiče a ne o své děti, i když jim dělají svačiny, kupují jim mobily a jezdí s nimi na dovolenou, případně je posílají k psychologům. Tak mocní vždy organizují „chléb a hry“, zástupná témata, případně války. Místo „OMEZIT SE“ a zaplatit PŘIMĚŘENOU CENU , když dlužíme (rovnováha mezi dáváním a braním), dluh narůstá a cena, kterou je pak nutné zaplatit je mnohonásobná. Děti odpadávají, mají úzkosti, berou drogy i internetové, firmy a státy krachují. Do určité doby je to možné saturovat „novými půjčkami“ (budeme si s dětmi více povídat a vysvětlovat, necháme je rozhodnout o pohlaví atd.), půjčíme si „tentokrát na hospodářský růst“ (od koho? – od toho, co má dluhy jinde). PŘIMĚŘENÁ CENA je respektování řádu. („Nebyla jsem tady, děti“, s vámi, zůstala jsem u své matky.“, „Měl jsem neoprávněnou výhodu, protože…, „Rozpoutal jsem válku, protože…“, „Nechal jsem zkrachovat firmu, protože…“) … NEOMEZIL/LA JSEM SE A JSEM PŘIPRAVENÝ/NÁ ZA TO ZAPLATIT.
