Někteří lidé zkoumají systémové souvislosti fungování svého života proto, aby se mohli pokusit ve svém zapletení nastolit rovnováhu, vzdát se dětské loajality a dospět. Jiní lidé zkoumají systémové souvislosti fungování svého života proto, aby celý život „pracovali na změně“- rozuměj DOKONALOSTI, takže pak například nestihnou rodit děti. Ve skutečnosti takový koncept je vrcholným projevem povýšenosti, odmítání života jaký je, a na nejhlubší úrovni výrazem systémové loajality. (O dokonalost usilují ti, kteří říkají, že ti před nimi TO dělali špatně). Jedná se o zneužití „práce na sobě“ jako argumentu za účelem ZMĚNU opravdu nedělat a neudělat. Například ve focusing se pobýváním s tělesnými pocity buď s vděčností spojujeme s prožitou událostí, nebo naopak se v tělesných pocitech dramaticky čvachtáme, ve focusing říkáme NOŘÍME, se skrytým záměrem TRPĚT v nekončící válce s těmi, odkud jsme přišli. Za účelem vykopání příkopu nestačí, když si pořídíme krumpáč a lopatu. Musíme taky místo vzdychání a stížností začít kopat.
