Slabost a limity demokracie jsou nejlépe vidět na demokratické výchově dětí, kdy se rodiče s dětmi domlouvají a vysvětlují. Výsledkem bývá malý agresor, který ovládá rodinu. Rodič na značce je „diktátor“, který vydrbe dítěti kartáčkem rozbité koleno v OPRAVDOVÉM ZÁJMU DÍTĚTE, i přes jeho odpor. Diktátor ve společnosti identifikuje slabost a limity demokracie, otestuje ji a když nenarazí, provede puč hrubými násilím za pomoci armády nebo jinými takovými spřízněnými silami. Diktátor nevidí nic jiného než sebe. Dokonce ani nevidí, že byl do té role obvykle vmanipulován a že je v ní udržován zájmy TĚCH, kteří chtějí být neviditelnými, a přitom realizovat svůj vlastní prospěch. Puč rádi dělají současní nebo bývalí generálové.
