V minulosti nebylo výjimečné, že rodina, tlupa nebo společenství zabila narozené dítě (i nenarozené), protože by ho neuživila, nebo protože by se stalo takovou přítěží, že by skupinu fatálně ohrozila. Podobně jednali v případě členů, kteří z nějakého důvodu nestačili tempu skupiny. Stáli si ZA TÍM, byla to norma, všichni to věděli, vina s tím rozhodnutím byla přijata. Stejně se tento princip -„Když už nemůžeš, musíš umřít“ uplatňuje v extrémních situacích i dnes. Matky v koncentráku ze svých důvodů zabíjely své narozené děti, ve vysokých horách, při ztroskotání, za válečných bojů se zraněnými atd. Rozdíl mezi tehdy a dnes je otázka morálky- tj. osobního svědomí skupiny tehdy a dnes. Pokud se budeme zabývat otázkou „Co jsme měli udělat jinak?“, nestojíme si za tím a nehneme se z místa.
