Někdy je dítě v rodinné situaci tak zoufalé, že se poškozuje (řeže, nejí, jede do Afriky zachraňovat…). Na nejhlubší úrovni tím konáním upozorňuje na „problém“ a volá po řešení. Bývá to, když rodiče nejsou na značce rodiče a dítě nevidí. Strategie oběti. Jiná situace je, když jsou rodiče na značce, dávají dítěti hranice, ale dítě, možná z minula nebo od „někoho“ zvyklé dělat si, co chce, si chce zachovat svůj neoprávněný vliv v rodinném systému. A když rodiče „drží“ a dítě nemůže prosadit svou obvyklými prostředky, v krajním případě spáchá „státní převrat“. Třeba zabije jednoho rodiče nebo celou rodinu ve své duši, nebo celou rodinu rovnou vyvraždí. Strategie agresora. To se v tomto případě děje z mocenských důvodů. Z mocenských důvodů, ale vždy na základě osobních systémových souvislostí jednotlivých pučistů, se dějí i státní převraty.
