„Pánbůh nás miluje jen takové, jací jsme. Nikdo takový, jakými bychom si přáli být, neexistuje“- čti „Zázrak“. Když mám strach, že budu mít zase strach, lepší je než rozumování o tom, jak by to „mělo být“, prostě strach ze strachu přijmout. Můžeme také přijmout to, že opravdu aktuálně nesouhlasíme, i když je racionálně zřejmé, že jiná cesta ke spokojenosti nevede. Všechny logické argumenty a naše přání narazí na NESOUHLASÍM. Souhlasím se strachem ze strachu a souhlasím/přijímám s vlídností, že aktuálně nesouhlasím, je možnost, jak se hnout z místa.
