V únoru 1948 legálně převzali vládu komunisti na příkaz a za podpory Sovětského svazu- komunistů od Lenina, tehdy už Gruzínce Stalina, před kterým údajně Lenin varoval, než umřel. Říká se tomu Únorový puč. V rámci budování socialismu byli popravování a kriminalizováni lidé, kteří o blahu republiky mysleli jinak, dokonce i ti, kteří se o vznik republiky zasloužili. Stali jsme se součástí socialistického bloku – socialistická „unie“, organizovaná v RVHP a ve Varšavské smlouvě. Při „Sametové revoluci“ v roce 1989 nedošlo k pojmenování odpovědnosti ani k „potrestání“ viníků zločinů komunismu, a tak dnes máme za prezidenta bývalého komunistického špiona, který dnes jako předtím prosazuje ztrátu samostatnosti České republiky pod diktaturou EU- projekt především Německa a Francie. Po 2. válce v Německu soudili titíž soudci, kteří předtím odsuzovali na smrt lidi v době Hitlera, stejně jako u nás po r. 1989 soudili titíž soudci předtím odpůrce socialismu. Nepřijatá vina, vina záměrně vylučovaná ze systému, nemůže zůstat trvale přehlížena. Proto se jako symptom dnes prezident soudí s vládou a soud vládu odsoudil. Vládu přebírá jeden bývalý komunista za podpory soudu, který si najmenoval sám, a kdo ví, jestli také nebyli v KSČ, nebo kandidáti. A co všechny ty tajné špionážní služby, mají na někoho něco z historie, s kým se kamarádí? O co a komu ve skutečnosti jde? Bylo by lepší něco malého, než velkého, ale nepřijatá vina je příliš velká. Už to u nás taky bylo, že ozbrojené složky obsadily klíčové pozice ve státě pro „zachování bezpečnosti“ obyvatel. Prezident je vrchní velitel armády. Loajalita osobního systému současného prezidenta, bez ohledu na „ztráty mužstva“ (se ztrátami se za války počítá), velí udělat tatínkovi, komunistovi a vojákovi, radost, kam to dotáhl jako generál prezident. Někdy dosažení takové pozice vypadá jako „pro tatínka“, jindy na just „proti otci“, ale nejčastěji v tomhle zoufalství hraje hlavní roli nepřítomná matka. Není to ale v žádném případě omluva za ďábelská konání.
