Jaký je účel míchání vin, je vidět na pozadí sporu po válce odsunutých Němců a obětí německého a domácího fašismu té doby. O ty babičky a prababičky a pradědečky jde jen okrajově, slouží (jsou zneužiti) pro zájmy obou skupin v současné době. Zlo kdekoliv a organizování zla zařizují vždy nadaní psychopati. Potomci nemohou odčinit, co udělali předci a potomci se dnes nemohou bez následků „pomstít“ za to, co bylo krutého na „našich“ spácháno. Přijetím viny končí vina, ale není to smíření, po kterém se u tohoto tématu tolik volá. Každý si má nechat to své jako součást svého osudu. Není možné volat po smíření, když já ti zabiju psa a ty mi za to zabiješ dítě. Švýcaři si nechali židovské zlato a mají za to vinu, i kdyby ho vrátili. Němci rozpoutali válku, povraždili miliony lidí a mají za to vinu, i kdyby se omluvili. Češi odsunuli Němce, nechali si jejich majetek a mají za to vinu – žádný argument není. „Pojďme se smířit, když se provalilo, že tvoje dítě není tvoje dítě“. Není možné. To nejde zapomenout, je možné to jen přijmout. PO tzv. SMÍŘENÍ VOLAJÍ TI, KDO SE PROVINILI A NECHTĚJÍ DOOPRAVDY PŘIJMOUT SVOU VINU.
