Apelovat na zdravý rozum většinou/nikdy k ničemu nebylo. Většina lidí je příliš pohodlná na to ( a tak je to úmyslně zařízeno i v dnešní době přebytkem všeho), aby si tvořila vlastní názor na věc a v tom smyslu konala a případně se omezila. Dokonce i dnes, kdy je možné najít zprávy nejen z „rádia“. Příklad jsou roušky a covid, historicky zbláznění Němci do války, bolševická revoluce v Rusku, francouzská revoluce atd. Vlastně je to normální společenský fakt, se kterým jedinec nemůže nic dělat, protože obvykle v jeho nabídce řešení je omezit se v zájmu systémové rovnováhy, což je opravdu málo atraktivní (nespalujte stromy, bude tu poušť, nežer, budeš tlustej, nekoukej furt do toho počítače a vem si radši knihu, sportujte, je to zdravé …). Jedinec může a má pečovat o systémovou rovnováhu svým konáním a postoji, zejména z odpovědnosti k vlastním dětem. Říká se tomu „místo pozitivní deviace“. Být ale disident, sedět za názor v kriminále nebo emigrovat kvůli názoru je sice „šlechetné“, ale je to nerespektování reality podobné tomu, když chceme v létě jít lyžovat. V řádu je: Když si spálíte stromy, bude poušť a vy umřete, přežíráš se, budeš tlustej a nemocnej, jdeš na potrat – zabiješ dítě, za zlo-čin je nutné „zaplatit“ atd. a když jsi žena, máš mít děti s mužem v jakékoli době a starat se o ně.
