Kdo „nedostal od matky“, požaduje stále víc a víc a nikdy nekončící VÍC, ať se jedná o chudé nebo bohaté lidi. Jestliže stát- národ nemá dost „vlastních“ lidí, aby jimi pokryl své potřeby, má se ve svých potřebách omezit, jinak žije na dluh. Symptomatickým projevem této nerovnováhy jsou státní dluhy a potíže s migranty, kteří vykovávají práce, které by jinak „neměl kdo dělat“, a v rodinách žití na dluh, z čehož profitují banky, které paradoxně nic potřebného k žití nevyrábějí. Bez ohledu na „mateřský deficit“ je pro rodinné i společenské systémy řešením OMEZIT SE. Nakonec budeme chca nechca omezeni, tak jako tak. Kdo chce jít, toho osud vede, kdo nechce, toho vleče.
