Stává se, že si vzpomeneme na naše důležité rodinné nebo osobní události třeba až v dospělosti, nebo i ve stáří. Dřív jsme jim nepřikládali důležitost, ale s odstupem dostávají nový význam. Třeba zneužívání, opuštěnost, prázdnota dítěte, vyloučení z rodiny, rodinná tabu, milenec matky, mrtvý sourozenec, postižení, rodinná vina atd. Když se nám to stane, jsme obdarovaní. Když se nám TO NESTANE, zůstáváme v loajalitě. Stát se to může jedině, když každý sám a každý s tím svým pracuje.
