Když je potřeba něco v čase udělat a my se zastavíme, nejobvyklejším důsledkem je ztráta. Ujede nám vlak, neodevzdáme včas úkol, neutáhneme včas šroubek, nenapomeneme včas děti, nebo dokonce nerodíme děti atd. Jedině v případě, když máme trysku v zadku a NĚCO nás zastaví, pak bývá z takového zastavení větší zisk než ztráta. Pak máme možnost „na sebe počkat“, uzdravit se a změnit původní životní scénáře. Zatímco čas plyne a řeka teče nezávisle na našem chtění, my volíme plynutí nebo pýchu a zmar.
