Většina lidí se kvůli deficitu základního pocitu bezpečí přikloní k nějaké ideologii/názoru/náboženství. Tím má “zabezpečeno”, že “někam patří”, dává jim to pocit jistoty. A to bez ohledu na to, jestli pro to páchají zlo. Takového člověka není možné přesvědčit argumenty, protože pokud by je přijal, přijde o toužený pocit bezpečí, do kterého obvykle už tolik investoval. Je zbytečné vést debaty a stavět argumenty, když druhý má pocit ohrožení. Pocit ohrožení je pocit oběti, která vzápětí přejde do pozice agrese, a místo aby oba názory stály vedle sebe, stojí proti sobě. Stane se to zejména tehdy, když jeden z nich VÍ, že stojí na straně lži, viny, NEŘÁDU. Na individuální úrovni pak skrytě nebo veřejně hájí svou pravdu o původní nebo i současné rodině…(i kdyby měl svého sourozence/zrádce “zabít” , nebo matka/otec “zabít” své nezdárné děti).
