Změna se „nedělá“, změna se stane, když se nastřádá kritické množství porozumění vlastní loajalitě a odpovědnosti. Usilovat o správnou matku/otce, partnera/partnerku podle nějakého vzoru nikdy nemůže vyjít. Je to dětské vztahování se k realitě BYTÍ, a ve své nejhlubší úrovni se jedná o záměr, jak zůstat v utrpení, případně v pozici oběti. Je to plán, jak se stát „dokonalými“ v budoucnu, zatímco život se odehrává právě teď s našimi aktuálními možnostmi a také limity. Skutečná změna začíná přijetím takových, jací jsme my sami. Nikdo nemůže přeskočit svůj stín. Odmítnutím nebo podmínečným přijetí sebe odmítáme všechny, kteří byli před námi, pokud už rovnou své rodiče neodmítáme.
