Křivda se rodí z vlastního očekávání a mylných předpokladů. I když je útok, nespravedlnost, odmítnutí, zrada, lež atd. veden proti nám, do značné míry nemá s námi nic společného. Takové konání charakterizuje/definuje onu osobu/společenství, a my jsme pro něj/ně objektem. Když je mi například partner nevěrný, můžu být ukřivděný, nebo lépe, můžu prožívat bolest. Také můžu říct: “Vždycky to budu chtít a přijímám, že to nikdy nedostanu.” Bolest je něco jiného než křivda.
