Jak dál?

Klientka ke mně přišla pro ztrátu životní energie. Na můj dotaz, co ji doopravdy hluboce trápí a bolí, odpověděla, že nenávidí manžela, už ho vůbec nechce a cítí, že už ve vztahu nemůže pokračovat. Hodně ji ublížil. Byl ji nevěrný s její kamarádkou a čekali spolu dítě- dvojčata, když ona byla druhým rokem se synem na mateřské. Manžel se chce vrátit a chová se nyní pěkně. KL. má pocit, že ona je ta špatná, že ona za to může, že s ním už nechce být, a že je na ní, aby udělala změnu.  Má pochybnost o sobě a v tom duchu také pochopila intervence manželských poradců, kam s manželem chodili.

Jak to vidí  rodinné konstelace: [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Když si žena nebo muž během manželství  „pořídí“ dítě s jiným partnerem, starý vztah končí. Přednost má nová rodina. Nová rodina vzniká, když  dojde k početí, i když jde žena na potrat nebo se dítě nenarodí z jiných důvodů. Nová rodina vznikne, i když žena je znásilněna, nebo když muž má poměr se ženou, protože „ona chce jen dítě“ a nechce ho jako partnera. Pro děti je to tak jako tak otec a to se všemi důsledky pro děti, otce i matku. V tomto konkrétním případě tak nestačí říct: „…měl jsem poměr a vrátil jsem se“. To je zbavení se odpovědnosti.

Realita muže je tomto příběhu taková:  Vzal si za manželku ženu a s tou má syna. Pak šel k jiné ženě a s ní má dvojčata. Ty nové děti umřely.

Smrt dítěte se v konstelacích ukazuje být tak velká bolest, že někdy skončí-„zemře“  také partnerský vztah. Často vzniká potřeba se před touto bolestí ochránit. Například: „ Chci se vrátit (k původní partnerce), abych se nemusel dívat na tu hrůzu, že mi umřely v novém vztahu dvě děti. Radši se schovám u tebe a už budu hodný.“ „Být hodný“ je vztahování se k matce, není to partnerská úroveň. Je to také snaha vzít to, co se stalo, zpět.  Je to ale nedůstojné první i druhé ženy a také toho muže samotného.

Řešení je přijetí reality –tj. přijetí, že to, co bylo původně mezi manžely, skončilo. „Udělat tlustou čáru“ nebo říct „to se to stává“ není řešením. Je pravděpodobné, že muž tuto souvislost také „ví“ a jen v zoufalství dělá, že to v jeho případě nebude platit.

Co se tedy v této rodině stalo? Manžel byl nevěrný a pořídil si dítě s jinou ženou. Pocity viny má manželka z toho, že už ho nechce, že nemůže překonat to zranění. Divné? Ne. Mezi ní a manželem je také pouto a i pro ni něco končí. I pro ni není snadné přijmout bolest z toho, že něco skončilo. Je také zřejmé, že v jistém smyslu i klientka má svůj díl odpovědnosti za konec toho vztahu. Možné je, že pro manžela nikdy neměla místo. Je to ale něco jiného.

1.11.06 Liberec                                                      Mgr.  Igor Pavelčák

[/read]

Rodinná terapie a rodinné konstelace

Proč se manželé „museli“rozejít

RT i RK mají společné to, že se oba směry zabývají rodinným systémem. Rozdíly se objevují zejména v tom, co oba směry považují za důležité a v tom smyslu se i táží. Někdy se proto objeví velmi rozdílné hodnocení navenek stejných situací. [read more=“Více…“ less=“…méně“]

Bulímie je oběma směry chápána jako produkt nedokončeného separačního procesu na pozadí konfliktu rodičů. Rozdílnost mezi RT a RK je především v pohledu na tok energie chcete – li směr působení sil a v chápání příčin a následků.

Uvedu příklad:  Nazval jsem to: „Proč se manželé museli rozejít“ s podtitulem „Jak pracují RK“

Dostala se mi do péče bývalá klientka mých učitelů a následně pak také kasuistika o tom případu . Na krátkém úseku vztahu Kl a jejího bývalého manžela ukážu, jak pracují RK.

Klientka se dlouhou dobu léčila s bulímií a ke mně přišla s tím, že bulímii zvládá, ale nyní má deprese.

Z pohledu RK není důležité, co si lidí myslí, ale důležitá jsou fakta. Při problémech současném vztahu hrají důležitou roli kromě jiných vlivů případné neukončené minulé vztahy- například první lásky nebo milenci.  Kl. potvrdila, že před tím, než si vzala manžela, byla velmi zamilovaná, stále na toho člověka myslí a považuje za nemožné, že by se s ním ještě jednou neviděla . Kl  pak dále řekla, že manžela nikdy nemilovala a dokonce mu to také řekla. Vzala si ho proto, aby na svou lásku zapomněla a také proto, že si myslela, že jí manželský vztah pomůže se zbavit bulímie, kterou celou dobu trpěla.

Partner za příznivých okolností může být tím, který může být nápomocný v rozhýbání ustrnutí v bulimické fázi separačního procesu. Otec Katky mi bývalého manžela popsal vědce k normálnímu životu nepoužitelného, spíše jako další děcko, o které je nutné pečovat a není možné se o něj opírat. Podobné hodnocení se objevuje i v kasuistice, kde se dále předvídá konec vztahu. To se také stalo. Manželství skončilo.

Z konstelačního pohledu byl ale ten vztah určený ke krachu od samého začátku. KL. stále miluje první lásku, manžela nikdy nechtěla jako partnera, byl vlastně použitý  pro její boj s bulímií a byl náhražka za nenaplněnou lásku. Ne teda proto, že manžel byl „nepoužitelné dítě“, ale proto, že KL. pro něj nikdy neměla místo „muselo“ manželství skončit. Navenek je to stejné, ale v toku energie opačné, než se na první pohled zdálo. Proto bývalý manžel nikdy nemohl naplnit očekávání pro terapii bulímie Kl.

Řešení pro klientku z pohledu RK je v přijetí odpovědnosti, že manžela vlastně použila, že mu ublížila. Oba pak musí uznat,že spolu nemohli být a také uznat ztrátu z konce vztahu a nechat si čas na bolest, která je s tím spojená. Nutné je také uznat trvalost spojení v rolích rodičů. Pak bude toto místo uzavřené.

Uvidět tuto souvislost není nijak obtížné. Celé je to v přijetí těchto souvislostí obecně a v pokládaní  otázek. Tak se u současné rodiny ptám na bývalé a současné partnery, milence, potraty, děti.

Neukončené vztahy jsou otevřeným místem, kudy uniká životní energie, i když zpočátku nový vztah vypadá, že zmůže všechno. (Je jedno jestli se neukončený vztah týká rodiče nebo partnera nebo někoho, kdo zemřel).  Dřív nebo později ale příjem z nového vztahu nestačí pokrýt ztráty. Řešením pro to je uznat konec vztahu nebo nenaplnění očekávání a bolest s tím spojenou. Nutné je pak také dát prostor smutku- vysmutnit smutek, aby se nemusel hromadit.

Kl. přišla pro deprese. Není divu. Není svobodná, je v presu ze zátěže nevysmutněných smutků.

Dobrým výsledkem u problémů souvisejícími s nedokončenou separací je dokončená separace nebo nastartovaný separační proces. Je lhostejné, jak k tomu dojde.

Na krátkém úseku jsem na pozadí RT nabídl pohled RK. Inspirací k tomu, abych s tím zabýval, je moje zkušenost  z výcviku RT. Míval jsem někdy pocit, že se pohybujeme na samém prahu konstelačního uvažování. Obě metody mají velký potenciál, mají mnoho společného, ale ukazuje se, že i některé významné odlišnosti.

Liberec, 25.3.04                                                  Mgr.Igor Pavelčák

[/read]