Úvodní slovo:
Miluj svůj symptom, je to brána na tvé cestě. Máme hypotézu, že stejný symptom nese různou zprávu – má různé příčiny. Uvidíme, co bude dnes.
Toto téma je velmi citlivé. Jednak se to týká intimního místa a také je to úzce spojené se ženstvím. Je to místo, které zásadně odlišuje ženu od muže. V jistém smyslu je to také místo, kde se střetává ženský a mužský svět, abych tak řekl „ve své nahotě“. Je to místo koncentrované blaženosti a i koncentrované bolesti. Není z toho úniku žádným způsobem. Toto místo reprezentuje téma vlastní hodnoty, pochybností a historické zkušenosti žen. Tudy se rodí – případně nerodí – děti. To je pokračování života. Číst více >
Gynekologických obtíží je mnoho: Bolestivá menstruace, nepravidelná menstruace, „špinění“, záněty, pálení – svědění, výtoky, myomy vaječníků, dělohy, rakovina čípku, suchá děloha, alergie na sperma, neprůchodné vejcovody, nezralé vajíčko, bolestivý sex atd.
Každé téma by si zasloužilo vlastní prostor. Dnes „jen“ obecně, jindy se tomu budeme věnovat více.
Jakou roli budou dnes mít muži, když netrpí gynekologickými obtížemi? Toto tvrzení je omyl. Je omyl tvrdit, že muži netrpí gynekologickými obtížemi svých partnerek a matek. Uvidíme. Hodně odvahy. Tak svléknout a vyskočte si…
Dnes bude vyžadovat ještě větší otevřenost být v roli, aby tady neprobíhaly osobní rodinné konstelace.
Model 1
* vysvětlivky: D – dítě, žena s gynekologickými obtížemi, S – symptom – gynekologické obtíže, M – matka dítěte, O – otec dítěte, Mu – muž, Pav. – Pavelčák
Pav. nabízí do pléna, kdo chce stát v rolích. Hlásí se dvě ženy a obě chtějí být S, nakonec jedna bere roli dítěte.Pav. odvádí D dále od S a staví ji proti němu.
D a S se na sebe dívají, S stojí rovně, pevně, D kouká potutelně na S, usmívá se, ruce za zády, S se také usmívá.
Pav. na D: Kolik je ti let?
D: Asi 16.
Pav. do publika s ironií: Dospělá nedospělá, má už vše, i gynekologické potíže…
Pav. na S: Co jsi za obtíž?
S: Taková univerzální obtíž, je to jedno, co budu.
Pav. na dítě: Jak se s ní (S) máš?
D: Se symptomem je mi dobře, ale když mám říct, co mi je, tak je mi stydno. Já vím, co je ten symptom.
D se kroutí, stydlivě krouží nohou po podlaze.
Pav. do pléna.: Má ji prázdnou – dírku.
S jde blíže k D, dítě si dává ruce před oči, kroutí se.
Pav. k dítěti: To může být taky obtíž, když tam někoho chceš mít, a nemáš.
S: Jsem radostná, mám z ní (D) radost, cítím jaro. Ale dává si nohy křížem.
D: Stydím se dívat na chlapy i na ženský, stydím se, nevím „co“…
Pav. upřesňuje: „Na co ji mám“ – ví na co jí má, ale neví, jak se to dělá, nebo se obává TO dělat.
S: Připadám si jako život.
Pav. komentuje: Symptom bude spíše sex.
D: Vadím sama sobě, jak nevím, co se sebou.
Pav.: A to je obtíž…
D se stále různě kroutí, kouká do země.
Pav. přidává do konstelace muže.
D se stydí ještě více, dává si ruce před oči, nechce vidět muže, nedívá se na něj, ale usmívá se. S couvá. Muž se dívá na D.
Pav. dále přidává ženu – matku D a muže – otce D, v prostoru za D.
M se začíná také kroutit jako předtím D, je jí zima. S se posunuje, staví se proti matce a zády těsně k D, Mu couvá od D.
Pav. pro diváky: Je tu hrozná zima, když přišli rodiče D.
D: Omdlela bych, mám strach z mámy, nedívám se na muže, ale vím, že je skvělej. Když bych s ním byla, tak pak nemůžu přijít domů.
Pav. k divákům: Co vlastně říká D? „Kdybych šla naproti životu, jak mě to pudí, tak bych zradila matku.“ A to neudělá, tady vidíte loajalitu – zvolí matku místo svého štěstí, i když s tímto mužem by to šlo.
Mu: Dřív, než přišli rodiče, tu byl život. Teď už to není sranda. Vychladlo to (ukazuje na svoje přirození).
Pav. na M: Jak se máš?
M: Jsem bez citu, kámen, nic necítím, svého muže jsem se lekla, když přišel. Takhle je mi dobře, když vše odříznu.
Pav. do publika: To je klíčová věta: „Všechno odříznu.“
Pav. na O: Jak se máš ty?
O: Je to zmar, S se na mě dívá jako na nepřítele, je mi líto holky.
Pav. na S: Jak se ty máš?
S: Ze mě vyprchala radost. Jsem tu na obranu dítěte, jak promluvila matka, tak mě začaly bolet vaječníky, asi jsem „vaječníky“.
Komentář: Na dosavadním průběhu této modelové situace se ukázalo, že S zpočátku nejasný, se konkretizuje v průběhu procesu. Je to pravděpodobně stejný proces, jaký se odehrává na základě systémových sil pocházejících z rodinného systému u konkrétního jedince. Nejprve nezachytitelné obtíže, které se nijak neprojevují (pravděpodobně proto, že tělo má do určité míry schopnost kompenzovat vznikající nerovnováhu), později se objeví obtíže nejasné a nakonec jasně definovaná obtíž – choroba.
Pav. opět na S: Chceš jít blíž k matce?
S: Ne, zůstanu u D, chráním ji.
Pav. do pléna: Chrání ji před matkou, jeden vaječník za matku, jeden za otce.
D: U mě se to láme: „Dole“ chci muže, ale srdce tam nedám, nechci ho cítit citama, to by byla zrada matky. Spodkem ho chci. Teď jsem mrcha, vím, že mě chce, tak ho zneužiju, ale nic. A to mi sedí v žaludku.
Pav. do publika: Vypadá to, že dcera se na mužích bude mstít za matku a současně zneužije svoje ženství, protože ví, že on (Mu) ji chce. Muži chtějí dírku – to je vášeň a život, který jsme viděli na začátku. Nyní to skončilo. Bude mít gynekologické potíže, ani není jisté, že bude mít děti.
S se natáčí tváří směrem k dítěti.
S: Nedovedu si představit, že souloží se zánětem vaječníků. To nepůjde.
Pav. do publika: S je (bývá) také ochrana dítěte, aby „to“ nešlo dělat.
D: Cítím, jak se přestávám mít ráda, jak jsem jenom kus masa.
Mu se otáčí směrem ven z konstelace, bokem k D.
Mu: Jsem jak ve svěráku, láká mě ta žena, i když jsem se od ní odvrátil. Stejně bych po ní vyjel.
D stojí se založenýma rukama, drsný výraz v obličeji.
Pav. komentuje pozici D: Podívejte, je z ní mrcha. A před chvílí byla poupátko.
D: Jsem, nemám se ráda a o to víc jsem svině.
Pav.: Ano, pomstí se.
Pav.: Co na to M?
M: Nemůžu se ani pohnout, jsem kus kamene.
Pav. do publika komentuje situaci matky: Už má vše ořezaný, musela si nechat vše odříznout…
M: Když ostatní mluví, cítím, že bych měla moc něco udělat, ale bojím se. Vůbec to nepřipouštím.
O odstupuje stranou dále od matky.
Pav.: Nevím, co se M stalo, že musela ztuhnout. Tam ale nepůjdeme. Nejde nic dělat.
O nemůže atmosféru v konstelaci vydržet, nutně potřebuje uniknout: Nemůžu nic dělat, asi budu mít infarkt, chlastat je málo.
Mu se otočil úplně zády k D.
Pav. na D: Stejně ho (Mu) dostaneš, že?
D přitakává, S je už čelem proti D, těsně u ní.
Pav. do pléna: Gynekologické potíže jsou „dědičné“, taky si bude muset vše nechat ořezat, jako to udělala její matka.
S: Cítím smutek, ale jsem ve službě.
Pav. reaguje: Není divu, z normálních, pubertálních obtíží ze začátku, z radosti, že něco krásného proběhne, z toho je teď smutná služba. Místo gynekologických obtíží „Jak na to“ jsem teď „vaječníky“ a možná v budoucnu ještě něco jiného… za chvíli, třeba herpes…
Pav. na Mu: Co to s tebou dělá?
Mu: Je to strašný, cítím na zádech, jak se na mě S a D koukají. Jsem sevřený.
Pav. do pléna: Takhle bude D likvidovat muže, pravděpodobně bude mít dítě z umělého oplodnění, když normálně to nepůjde. Natruc, aby jim ukázala.
A jak by to v 16 bylo snadné rozvinout své ženství s mužem, pokud by dostala souhlas od matky.
Dále nepůjdeme, matka je tuhá, otec mrtvý, D zapomněla na to, jak to bylo v 16, teď jí jde jen o moc nad mužem a zaplatí za to. Už se rozhodla.
D reaguje: Už to tam je… Chytá se za břicho v místě vaječníků.
Pav. do publika: Lékař navrhne operaci, nedá se nic dělat, nebo rychle jedno dítě, později by to nešlo. To je vše, díky, vystupte.
Pav.: Tady jsme měli možnost vidět, jak je přirozený proud života. Protože dítě se rodí svobodné pro život. Jak je přirozená touha, i sexuální pud, potenciál v něm obsažený a jak je možné spáchat velmi rychle vnitřní sebevraždu. Zavraždit ženu v sobě. Je to raz dva. Když se rozhodneš pro loajalitu s matkou nebo s nějakou událostí v rodině. A také jsme viděli, jak se gynekologické obtíže dotýkají mužů – měli jsme tu 2 muže, otec zemře, muž (Mu) bude zneužitý, možná ho také klepne. Infarkty jsou v rodině „dědičné“ stejně jako gynekologické obtíže.
