Jistě zaplatíme

Jistě zaplatíme, jako platí závislí na drogách nebo na alkoholu, za užívání umělé inteligence. Výstraha s telefony a internetem „nezabírá“, tak něco většího. TO selský rozum nebere! Co se asi stane s účty v internetovém bankovnictví, až se roboti rozhodnou? Co se stane se selským rozumem, bude- nebude?

Mít děti

Petr Zima: Tamtamy dosud zní: „Všimněte si, jak děti byly vždy hlavním cílem manželství. Mít děti se navíc považuje za čest a nejsou řídké případy, kdy má muž právo se napřed přesvědčit, zda jeho nastávající může mít děti, a pak si ji teprve obřadně vezme za manželku. Na druhé straně zase ženy mnoha kmenů, nemohou-li mít děti a jsou-li přesvědčeny, že je to vinou muže, snaží se docílit rozchodu za každou cenu. Nejde-li to po dobrém, snaží se muže vyprovokovat tím, že se o něho nestarají, dělají mu vše naschvál, přestávají mu vařit, a tak ho nakonec k rozchodu donutí.“

Stále víc

Stále víc (něco jiného) chtějí lidé, pro které TO, co mají a co dostali, není dost. Aniž by se zastavili a využili beze zbytku toho, co dostali, pádí k debaklu.

Jinak

Když dítě „vytahuje“ na matku křivdy, tak matku zabíjí. Když jí bez výčitek s bolestí řekne o svých ztrátách, dává jí tím důstojnost a sobě možnost začít žít svůj život naplno.

Vinu není možné obhájit

Nikdo není nevinný. Vinu není možné obhájit. Kdo se proviní, musí přijmout důsledky. Ti, kteří svou vinu vysvětlují, popírají, bagatelizují atd. a chtějí například pokračovat v politice s tím, že „prohlédly“, se proviňují dvakrát. Politik má odstoupit, rodič musí pokračovat tak jako tak. Nevýhoda rodičovství v této souvislosti je v tom, že na rozdíl od komunistu, zelených, STbáků, kolaborantů atd., kterým TO na veřejnosti projde, rodičům neprojde nic. Nepřijatou vinu rodičů platí děti.

Funkce matka

Pro funkci matky (ne lepší matky) je nejdůležitější přijmout osud ženy se vším. Je to proto, že první se rodí ŽENA, a na tom to všechno další stojí, a teprve pak je MATKA. Mezi prvotní ženou a následnou matkou je nevyhnutelně partnerství a pouto s mužem.

Nespravedlnost

„Nespravedlnost je nejtěžší zločin“.
Nespravedlnost je opak spravedlnosti a její zdroj je v porušování základních systémových pravidel: rovnováha dávání – braní, sounáležitost, pořadí. Na rozdíl od nespravedlnosti/spravedlnosti je Křivda vždy spojená s pozicí oběti a s nárokem na VÍC. Spravedlnost a nespravedlnost jsou vždy spolu. V jednom okamžiku víme, co je spravedlivé a co NE, bez ohledu na racionální argumenty. Spravedlnost/NE spravedlnost je klidná a silná, křivda je slabá a agresivní. Spravedlnost je řád.

Lůza

Když má volbu, lůza vždycky zvolí hochštaplery. Když mají kliku, chápe hochštapler, že se musí starat a podělit se se s lůzou, aby TO mohl mít podle sebe. Když kliku nemají, vyřežou stromy na poušť, vybydlí dům, vysuší jezero, zdecimují vlastní národ atd.

Změna

V Americe jsou od 21.1.2025 už zase jen dvě pohlaví, a to ani nikdo nemusel sníst žádné jabko. „Císař je nahý“- odvážil se tehdy chlapeček, který bezelstně pojmenoval to, co viděli všichni. Malý chlapeček má tu výhodu, že mu za to nehrozí, že ho zavřou, budou mučit a zabijí. Spíš jeho rodiče a chlapec na řádné vychování.

Nevýhoda jaderné války

„Obyčejné války“ rozpoutávají konkrétní lidé s jasně definovanými záměry, v nichž počet mrtvých a velikost utrpení lidí nehrají žádnou roli. Zničené se musí obnovovat (prachy!), spotřebují se staré zbraně a „musí“ se vyrábět a zkoušet někde nové (prachy), bude nedostatek všeho, ale lidé budou rádi i za málo (takže vše drahé, korupce, šmelina), pozornost je upřena na přežití a „nepřítele“ a ne na vlastní mocné, kteří nikdy ve válce nestrádají, ale STŘÁDAJÍ na úkor těch dole (Moc, peníze, peníze a moc). V případě jaderné války, by TO BYLO NEOPRAVITELNÉ -tj. málo otroků na práci by přežilo, zničená infrastruktura, zamořená půda, potraviny atd. NE, takový záměr válečníci nemají. Kdo by na ně dělal, komu by prodávali, kdo by kupoval? Hrozilo by, že se mocní nakonec postaví sami proti sobě. NE, takový záměr válečníci opravdu nemají. Výhodou „obyčejné války“ pro všechny lidi je, že může urychlit zvědomění, co je opravdu důležité: přežití/život vs mít možnost jet na dovolenou/na lyže, brambory vs nový svetr… Je to také příležitost „sundat okovy“ a říct, že takhle NE. Protože se války ale stále opakují a mají stejný důvod, je zřejmé, že „takhle NE“ ještě nepřišlo.

Kdo očekává

Kdo očekává od dětí, partnera, rodičů atd. , že když mám Pravdu a prosazuji ŘÁD, že to ostatní pochopí, nahlédnou, uznají svůj omyl/vinu a změní své jednání, ten se obvykle plete. Logika systémové loajality velí trpět. Proto BÝT ŠŤASTNÝ vyžaduje odvahu – stát na své značce.

Přeměna pohlaví

Když si dívka/chlapec chce změnit pohlaví, vinu za to mají rodiče, že ji/ho neochránili. Jinou (velkou) vinu mají politici, protože z jiné své viny souhlasí s možností „demokraticky se pro pohlaví rozhodnout“. Pak stejně jako rodiče dítěte dítě nevidí. Změna pohlaví je projevem nesouhlasu s osudem a s životem, jaký je, a je symptomatickým projevem nefunkčnosti sytému. NEŘÁD.

Rodič – šéf

Rodič/šéf je odpovědný za fungování systému (rodiny/firmy). Je ten, kdo DÁVÁ těm, kdo jsou pod ním (děti/podřízení). On také udílí pokyny, co a jak se bude konat s tím, že neočekává souhlas těmi POD. Šéf nemůže vyhovět všem, protože každý jedinec POD chce něco specifického. Šéf se také zajímá o oprávněné potřeby a spokojenost POD a bere ve svém rozhodování v úvahu, co je nejlepší řešení pro CELEK, jehož součástí je šéf i POD, a tudíž jsou všichni JEDNO, i když v jiné roli. Proto se ptá na jejich konstruktivní návrhy a podle toho učiní rozhodnutí. Jak se rozhodl, vysvětlí opět bez potřeby souhlasu těmi POD. Příklad: „Co byste si dali k obědu?“ Dítě č.1 – 6; „řízek, vdolky, rizoto, knedlíky, guláš, kuře, brambory“. „Budou brambory na loupačku s teplou vodou, protože nic jiného z toho nemáme – ještě suchý chleba, kdo by chtěl!“ Stížnosti a křivdy šéf neposlouchá a nereaguje na ně. ŠÉF/RODIČ má POSLEDNÍ SLOVO. Šéf DOSTÁVÁ a raduje se z fungování systému – z ŘÁDU a svou osobní spokojenost získá z pokory k ŽIVOTU, jaký je.