Autor: Igor Pavelčák

Když si vytvoříme obraz o sobě na základě toho, co jsme sami prožili a co nám rodiče říkali, obvykle nějakou částí stojíme mimo sebe to té doby, než budeme mít ochotu se podívat na celou realitu a souhlasit s ní.

„Jaký máš vztah s matkou?“
„Žádný. Já už po ní nic nechci, jen aby mi dala pokoj!“

„Přestaň se bát a všechno bude dobrý.“

Otrokem se člověk stane z donucení vnější silou, nebo se otrokem stane z vlastního rozhodnutí, vlastním přičiněním. Otrokem zloby, otrok mobilního telefonu, otrok svých nenaplněných tužeb a „potřeb“, otrok alkoholu, otrok v závislostním vztahu atd.

„Štěstí přeje připraveným. Měl jsi štěstí, že tě to netrefilo. Šťastnou náhodou jsem získal to místo. Atd.“ Ale odkud se to štěstí pro nás bere? Odkud je ta přízeň? Co to je, co je nám vždy příznivě nakloněno, i když to aktuálně tak nevnímáme, a co jsme schopni docenit až pak?

Setrvávat ve výčitkách k sobě, že se mi zase nepovedlo, co jsme si myslel, že už mám zvládnuté, nebo o čem vím, že dělám, ale nechci to dělat, je způsob, jak z toho procesu VYLOUČIT vlastní odpovědnost, a je to také cesta, jak nikdy neudělat změnu právě v té oblasti, kterou si nejvíce přeju a současně ji na sobě odmítám.

Někteří lidé se bez ohledu na značku „Slepá ulička“ urputně snaží touto cestou prorazit ke svému VYSNĚNÉMU cíli. Není ale jisté, jestli je ten cíl to, co doopravdy chtějí. Obvykle taková snaha a množství investic je nepokora přiznat si skutečnou potřebu a že zkrátka přes pýchu cesta nevede.

Staré zranění/trauma nás v dalším životě nasměruje z původního do nového směru. Když si například uděláme výron v kotníku, automaticky budeme nohu odlehčovat, a tím si vytvoříme nový pohybový stereotyp, kromě toho, že fungování kotníku už nikdy nebude stejné. Také v těle zůstane uložena emociální informace o SKUTEČNÉM TRAUMATU toho úrazu, a rovněž vzpomínka na tu bolest i kontext události. Stejně k odchýlení z původního směru dojde u emocionálního nebo psychického zranění. Nemůžeme ale vědět, jestli nebylo to odchýlení pro nás vlastně dobré. Pokud původní směr vedl například ke smrti (nevzali mě k vojákům, protože trochu kulhám po výronu) a odchýlilo mě to do zdravotnictví, kde smrt je přítomná, ale jde mimo mou původní předurčenost, je to vlastně „výhra“. Nebo nás TO (větší záměr) přivedlo ke konstelací a focusing, kde máme možnost porozumět souvislostem a žít život naplno.

„Z dvojího bezpráví se nestane právo.“

Někteří muži, zvláště vzorní maminčini chlapci, nikdy nebudou ženě nevěrní (jako NĚKDO), mají jak se patří slušné vychování, poctivou chlapskou práci na úrovni (aby mami na ně mohla být pyšná), jsou chápaví, dělají vždy správné věci a mají vždy také pravdu a zaručené důvody svého jednání, což vyžadují i od svého okolí. Trochu jsou sice mimo, proč některé lidi opravdu nasírají, ale nevyvede je to do té míry, aby o sobě zapochybovali, zvláště když je dost lidí oceňuje. Problém je, že se s nimi jako s partnery nedá žít.

Zemětřesení, sopky, sesuvy, záplavy a TI , kteří chtějí válčit, jsou do stejného pytle. Jen ničit, co už je. Zemětřesení, sopky, sesuvy a záplavy ukazují lidskou pýchu nahou, a TI ostatní ukazují svou pýchu a lakotu.

Moudrá žena ani okem nemrkne, ani se jí nepohne mysl natož žluč, když muž v náhlém nebo trvalém zatmění mysli prohlásí s pýchou, že všechno, co je na dětech dobrého, mají po něm. Moudrá žena totiž ví, že dítě je její vždycky a že muži svou nejistotu prezentují těmito výroky, na něž není potřeba nijak reagovat. Moudrá žena také ví, že ona je ta, která je s dítětem PRVNÍ a že muž je vždy druhý. Moudrá žena ani okem nemrkne, když z muže takto promluví bezmoc, a zachová si k muži úctu a vděčnost.

Po té, co Španělé rozvrátili Říši Inků a zabrali si jejich území a bohatství odvezli do Španělska, se o indiány začali španělsky starat tak, že umírali houfem, a tak neměl kdo platit daně a pracovat jak pro světskou moc, tak také pro zástupce katolického Boha. Vydávala se různá nařízení pro nápravu zneužívání indiánů i normy chování, aby se z divochů stali solidní občané (ne plnoprávní) španělského krále. K tomu účelu se sešla zase jedna komise zástupců krále a Boha v Peru a rozhodla: „Komise v říjnu r. 1570 jednoznačně rozhodla, že důlní práce jsou ve státním zájmu, a proto bude donucování k nim tolerováno bez výčitek svědomí.“ Vývoz „demokracie“/pokroku tehdy jako dnes. Oč poctivější jsou ti, kteří narovinu řeknou, že chtějí cizí území, muže a ženy jako otroky a jejich nerostné suroviny. Vinu není možné vysvětlit „ušlechtilými úmysly“ a takto vylučovaná vina nikdy není „zapomenuta“. Německo a migranti za vyvražďování za války, Španělsko a Maroko, Belgie platí za Kongo, Rusko za hladomor na Ukrajině v r 1921, Anglie za …

Lidé se v zájmu dlouhodobé investice – pro TO VÍCE obtížně vzdávají toho, co jim krátkodobě přináší zisk a uspokojení.

Nahého císaře už máme, je to ten, kdo schvaloval vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 a kdo 21. srpna 2026 bez mrknutí oka mluví k národu a poučuje „svůj národ“, co a jak. Nahého císaře už máme, ale nemáme toho chlapečka, který oproti všem normám (osobní svědomí) vykřikne „Císař je nahý“. Také chybí odvaha shromážděných se k němu přidat. Tento „císař“ s největší pravděpodobností taky ví, že jedním z důvodů, proč jsem vojska VS (nedělejme si iluze, že to nebylo řízeno z Moskvy) přišla, bylo to, že část velitelů naší armády tehdy odmítali umístění jaderných zbraní na našem území. Bylo nanejvýš pravděpodobné, že Západ v případě konfliktu použije taktické jaderné zbraně a Československo zmizí. Útok VS na Německo byl naplánovaný a předpokládal, že se tanky, kterých měla VS mnohem víc než Německo, zastaví až na řece Rýn, proto protiútok jadernými zbraněmi. Někteří vojáci nesouhlasili s vyhlazením vlastních rodin, ale pro šíření komunismu to nebyl argument. Dnešní „císař“ musí vědět, že když dopustíme „západní“ zbraně a základny na našem území, že je to spíš terč než ochrana, jak se ukazuje ve válce v Iránu. Z toho je zřejmé, jak je „císař“, který místo míru propaguje válku, pro naši zemi nebezpečný člověk. Sem tam se takový vůdce národa narodí jako symptom nerovnováhy společenského systému. Nerovnováha plodí symptomy.

Prakticky všichni žijeme život se skrytým záměrem, když říkáme, že budeme spokojení až…, ale doopravdy jako skrytý záměr hledáme substituci za matku. Obvykle o tom nevíme, na rozdíl od účelových záměrů, které jsou aktivně a programově tajeny a vědomě udržovány. Tyto vědomé skryté záměry jsou proto mnohem destruktivnější. Někdy se tomu říká „ŽIJU VE LŽI“, nebo PROGRAMOVÁ LEŽ. Mají to často ženy, muži usilující o výhody a politici. Takový člověk říká NĚCO, ukazuje NĚCO a vydává TO za to, co je na prvním místě. Ve skutečnosti na PRVNÍM MÍSTĚ je vždy jeho skrytý záměr, a TO, co ukazuje NA VENEK, je buď druhé, nebo třetí, čtvrté. Je to porušení systémového pravidla POŘADÍ.

Když ztratíš vůli pokračovat a chceš něco jiného, co není možné, tak končíš.

Když rodiče pečují o partnerství, chtějí se jako muž a žena, navzájem se uznávají v té hodnotě, taková skutečnost vylučuje možnost, že se jejich dítě stane buď tatínkova holčička, nebo maminčin chlapeček.

Přizveme-li k řešení vážných nebo kritických situací umělou „inteligenci“, hrozí riziko, že nezbude čas použít zdravý selský rozum.

Je těžké věřit, že zeměkouli s jejími vodami, pevninami, rostlinami a živočichy uplácala parta bohů (nebo jeden), protože neměli co jiného na práci. Který „šlak“ jim/mu vnuknul tu myšlenku?!