Autor: Igor Pavelčák

Démoni existovali alespoň tak dlouho jako bohové. Rozdíl mezi nimi je zhruba takový jako mezi teroristy a bojovníky za svobodu.

Zeměkoule má jádro- základ, a pak různé vrstvy až k povrhu. Když se uvnitř Země nahromadí napětí, něco se pohne. Například vybuchne sopka, nebo nastane zemětřesení. Stejně je to s naším životem. Máme každý svůj základ, různé vrstvy historických souvislostí, a také, když se uvnitř nás nahromadí napětí, něco se stane. Kdo si postaví dům u sopky a počítá s tím, že se nic nestane, nežije v realitě. Země, a my s ní, se pohybuje v prostoru, kterému není možné beze zbytku porozumět a který vše přesahuje.

Kromě jiného budou na víkendových konstelacích tato témata. Kdo chce, může se připravit dopředu.

1. TO, co mi v životě přináší největší potíže

 2. TO, co je jen moje a To, co mám za někoho

3. V jaké modelové RK bych si chtěl/a ověřit, jestli už stojím dobře (např. muž a žena atd.)

Na současnou drahotu se můžeme podívat jako na malý symptom, který ukazuje, že současná společnost (a my v ní) žije mimo ŘÁD, mimo důležité věci. Zakrývací funkce tohoto symptomu je v tom, že “řešíme” inflaci, investice nebo energie. O nerovnováze v systému také vypovídá, že chudí chudnou a bohatí bohatnou. Stále ale platí: Lepší něco malého, nežli něco velkého.

Dotknout se léčivě nejhlubších zranění, například skutečného traumatu jedince, je možné slovem, činem, nebo tělesným kontaktem. Základním předpokladem pro to je vnímavá přítomnost protagonisty. Projevený zájem, vnímavá přítomnost druhého člověka proces úzdravy zkrátí, často by se to bez účasti druhého ani nepodařilo.
Nadání pro vnímavou přítomnost má i ZLO. ONO přesně ví, jak nám nejvíc ublížit.

Křivda se rodí z vlastního očekávání a mylných předpokladů. I když je útok, nespravedlnost, odmítnutí, zrada, lež atd. veden proti nám, do značné míry nemá s námi nic společného. Takové konání charakterizuje/definuje onu osobu/společenství, a my jsme pro něj/ně objektem. Když je mi například partner nevěrný, můžu být ukřivděný, nebo lépe, můžu prožívat bolest. Také můžu říct: “Vždycky to budu chtít a přijímám, že to nikdy nedostanu.” Bolest je něco jiného než křivda.

Pozemské ambice by pravděpodobně vybledly, kdyby se na Zemi naráz objevili Mimozemšťané. Při této představě by se i teď mohlo povést uvidět, co je opravdu důležité.

Řád je uvnitř každého. Jde o to, co je potlačeno nebo akcelerováno – systémovým zapletením nebo později osobním rozhodnutím.

Dobro se šíří DÁVÁNÍM bez záměru – pro dobro samo z dobré vůle.

U nás, na Frýdlantsku – včetně naší obce, je většina původního obyvatelstva vystěhovaná a místo nich jejich majetky získali noví přišedší. S tím je spojená vina, která není doteď reflektovaná. Například se to projevuje nešťastnými událostmi v rodinách, “nezaměstnaností”, drogovými závislostmi atd. Mnoho lidí cítí křivdu na všechny strany, jsou v pozici oběti. V prezidentských volbách systémově logicky volili toho kandidáta, který vystupoval jako oběť (nebo agresor) a spasitel.

Existuje nemalá skupina lidí, která je v rámci hledání NĚČEHO ochotná dobrovolně opustit na čas svůj “západní” standard a pobývat například v indickém klášteře, kde panuje přísný ŘÁD. Nebo se účastní různých osobnost rozvíjejících seminářů a plní zadané úkoly, třeba i v drsných podmínkách. Pak se zase vrátí domů a opět trpí syndromem vyhoření, partnerskými obtížemi, nezdarem v podnikání atd. No, tak co to je?

V konstelacích vidíme, jak často jsou naše rodinné příběhy skrytě i veřejně předávané “desinterpretátory”, a my, potomci, to bereme jako PRAVDU a předáváme je zase dál. Účelem takového jednání je vyhnout se vlastní odpovědnosti a vyhnout se důsledkům našeho jednání. Je to projevem loajality dítěte k systému. Tato snaha jde dokonce tak daleko, že si tvoříme takové příběhy sami o sobě. Například tím, že rádi na něco, co se nám nehodí, zapomeneme, vysvětlíme si to, omluvíme, obviníme někoho jiného atp. Nedáme tomu, co k nám patří, místo. Takto stvořené příběhy nás ale vzdalují od reality, a tím i od dospělosti. V politice se tomu říká propaganda: … Polsko před 2. válkou napadlo Německo, Němci našli na pobřeží mrtvého spojeneckého důstojníka s “plány” na invazi, v roce 1968 jme dostali naléhavý dopis, abychom přijeli zachránit lid Československa před kontrarevolucí, šíříme demokracii (chceme vaše nerostné bohatství), musíme se očkovat, abychom ochránili naše seniory, nebo dostal jsem výhružný dopis, tak je nutné…

Někdy jen malé pošťouchnutí, malá síla, nahodilé setkání nebo nápověda rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu, o zisku nebo ztrátě, o spokojenosti nebo nespokojenosti. Buď přijde v pravý moment, nebo ne. Ale štěstí přeje jen připraveným. Připravení také vědí, že ne všechno, co se aktuálně tváří jako zisk, je ziskem i později.

Když chtějí drogoví obchodníci, aby zamýšlený kontrakt vyšel, sami zařídí, aby vedlejší zásilka byla odhalená. Odvedou pozornost a “vlk se nažere a koza zůstane celá”. Umí tohle děti s rodiči, ženy s muži a politici/mocní například tím, že máme dovoleno si vybrat ze stejných kandidátu jednoho z nich.

Symptom (třeba dítěte, společenský…) má dvě funkce: Upozorňovací a zakrývací. Upozorňuje na nerovnováhu a současně zakrývá příčinu svého vzniku. Takže když obětavá matka tahá své dítě po doktorech a dítě je stále nemocné, jen zalévá symptom, místo aby se zastavila a zamyslela se, na co symptom dítěte ukazuje, co že to ona nebo otec dělá, případně nedělá. Stejné řešení je, když má symptom například firma, škola – organizace, nebo se jedná o symptom společenský. Nic nepomůže, když se pouze vymění lidé nebo léky.

Může se stát, že to, co my považujeme za pravdu, se později ukáže jako omyl. Dost často se to děje s rodinnými příběhy, kde emoce hrají svou roli (otec není otec, nemanželské děti, vina otce/matky atd.). Pak se ale také může stát, že to, co je pravda, se označí jako lež. To se děje výhradně z mocenských ambic a obvykle je to vědomý, chladně vykalkulovaný scénář (slunce obíhá kolem země, náš bůh je ten správný, očkování proti covidu ochrání před přenosem, soud rozhodl, tak jsem nevinný atd.).

Předsevzetí “dát věci do pořádku” je obvykle projevem nesouhlasu s tím, jak to bylo, odkud jsem přišel. Předsevzetí a ochota přijmout svůj díl odpovědnosti úplně stačí.

Vždycky to budu chtít a přijímám, že to nikdy nedostanu a že nemám žádnou možnost si to opatřit jinde.

Od roku 2023 jsem jen důchodce.

Když vyhovíš zlu – neřádu, tak ho podporuješ.