Focusing – Konstelace 2024

Pro účastníky setkání (ale i pro ostatní zájemce) nabízíme témata na zvážení: Dělám MAMINKU doopravdy? Co si myslím, že už přijímám a s čím mám stále problém? Jak vypadá v praxi moje oslava mého radostného života? Spoléhám se na tělesné vědomí, nebo používám více “hlavu” a případně proč.

Idiot

Když se smíchá černoch s běloškou, Židovka s Němcem, muslim s křesťankou, Slovák s Češkou, Vietnamka s Francouzem, Mexičanka s … není to problém. Lidi se “míchali” vždycky. Problém vzniká, když alespoň jeden z nich je idiot. Bez ohledu na to, že jeho nastavení vychází ze systémové loajality, má vinu například za to, když jako arabský muslim žijící v Čechách a mající českou manželku týrá jejich děti, že ve školní jídelně jedli a pochutnali si na šunkoflekách.

Láska a odpuštění

Představa, že láska a odpuštění může vyřešit obtíže související se systémovým zapletením, je omyl. Spíše je to tak, že koncept lásky a odpuštění ( a naděje v to vkládané) jsou symptomatickým projevem systémového zapletení.

Bylo by možné, kdyby…

Mnohé civilizace, včetně křesťanské, v zájmu “šíření pravdy”, vyvraždili nemilosrdně obyvatele jiných kultur i jejich bohy. Mírové, respektující, přející soužití odlišných náboženství, ideologií, etnik, ras by bylo možné, kdyby v jejich čele nestáli (se nedostali) jedinci a skupiny, kteří chtějí VŽDY VÍC.
Je tak zřejmé, že jedním z důležitých úkolů rodičů je dopřát dětem zkušenost VÝHODY omezit se. Snadnější to mají rodiče se třemi a více dětmi a to proto, že matka má obvykle jen dvě ruce.

Puzení

K rodičovství jsme puzeni PŘÍRODOU, a to bez ohledu na to, jak a jaké problémy v důsledku systémového zapletení dětem natropíme. Politici jsou lidé jako rodiče s tím rozdílem, že problémy dělají všem. Jejich puzení být politik je systémově podmíněná mocenská ambice a životu neslouží, na rozdíl od rodičovství (děti x válka).

Neomalený nárok

“Uvař mi kafe, jsem vyřízenej!”; “O tom si musíme ještě popovídat/povídej si se mnou!”; “Přijedeš pro mě, viď?”; “Boženo, dneska budu u vás spát, pohádala jsem se se starým!”; “Ještě že jsem vás porodila tolik. Aspoň se bude mít kdo o mě postarat.”; “No, tak jsem přišla pozdě!”; Pořadí pacientů určuje lékař ( lékař ne- sestra); Před “mocným” se automaticky zmenšuji, protože ON/ONA určitě neprdí atd.
Většina lidí bývá takovým arogantním požadavkem tak zaskočena, že udělá, co je požadováno, i když dřív nebo později má z toho “blbý pocit” do té doby, než tento mocenský a agresivní projev nepřijme jako normu.
Nevychází to jen s malými dětmi. Děti v takové situaci “zatáhnou ruční brzdu” a koncept rodiče/babi/ učitele… “vše a vždy pro mě” se ve vteřině zhroutí a z neomalence se stává chudák- rozuměj oběť.

Morálka a vina

Někteří lidé se zaštitují morálkou a společenskými nebo rodinnými rituály, aby nebyly vidět jejich systémové dluhy a skutečné záměry. Čím větší je “potřeba” je popírat, tím přísněji je morálka vyžadována.

Smrtelné ohrožení

Pro některé lidi je “NE” tak nepřijatelné, že ho vnímají jako smrtelné ohrožení. Na takové ohrožení reagují agresí. V extrému je to sebevražda (agrese vůči sobě), nebo vražda. Mezi těmito krajnostmi je nejčastějším projevem manipulace (psychická agrese).

K jádru

“Co myslíš, bude dneska pršet?” je jednou z možností, jak vystoupit z rozhovoru, ve kterém na dané téma nechceme pokračovat, jakkoli druhý naléhá a chce. Když ale usilujeme o změnu a náhled na vlastní jednání, není výhodné mluvit “okolo”. Stačí fakta a poctivé emocionální sdělení. Někdy ale potřebujeme VŠECHNO říct, jinak si přijdeme odmítnutí. Tak se nedá nic dělat, změna se nekoná.