Současná (dnešní) tendence zdůrazňovat práva znásilněných žen, nebo obecně zneužívaných, nejenom že vytrhává události z kontextu, ale definitivně odmítá a popírá individuální odpovědnost oběti a existenci pouta OBĚŤ- AGRESOR. Tím se ale “ochránci slabých” podílejí na agresi vůči označenému agresorovi (fakticky agresi iniciují) a také berou důstojnost oběti. Kromě toho tím také definitivně zabrání oběti, aby měla možnost nahlédnout na systémové souvislosti celé události a přijmout TO, jako součást svého osudu. Oběť znásilnění nebo zneužívání je tak “ochránci” katastrofálně zneužita k jejich tajným válkám. Tento koncept “ochránců” je obecný princip a platí i ve společenských děních – nyní viditelně ve válkách.
